Přitom něčím vítá...

V mezerách leží

Abeceda

Některá z písmen jsou však hbitá

Hra v kostky starcům usnout nedá

vyruší je jen zvony Víta

Když je noc ještě nerozvitá

stín s holí projde pasáží

nesměle do zdí naráží

nabídku žádnou neodmítá

Tma – tento přízrak s bagáží

Nezvala

přitom něčím vítá

S básněmi noci

prach se zvedá

postava kymácí se, zlitá

Démona tvář je temně bledá

asi ho nikdo nevymítá

Edison sám je

nikde svita

Dolehne hluk sem z nádraží

kocour své uši nastraží

černý jak bota – Haló, vy tam…

Svoboda s jizvou na paži

Nezvala

přitom něčím vítá

 Akrobat

věčný neposeda

mezery s řádky volně sčítá

zas něco nové

v duši hledá

Tabule nad vchodem je smytá

Opilec vprostřed cesty škytá

když se všech křivek nabaží

Myslí snad, že je na pláži

a že je mořem senilita?

Múza je dobrá v masáži

Nezvala

přitom něčím vítá

Úspěch je jako závaží

Klesne se pod ním s blamáží

Lež – to je děvka nápaditá

Ordinérností zaráží

Nezvala přitom něčím vítá