COSI JAKO EXPLIKACE ((9))

Milá Lído, která si teď říkáš Luďka,

na tvého manžela Leona se tě už ptát nebudu – a pokud jeho jméno padne, bude už napříště míněno nepřímo.

Zajímá mě už kdosi jiný, tedy jiná, mohla jsi i tuhle, alespoň zprostředkovaně, znát.

Zatímní můj postup je tento: ač doposud neznám scenáristický důvod,

1/ dneska je úterý 5. 5., ve čtvrtek kolem poledne jsem dojel vlakem osobákem do Havířova, na tu novou zastávku pod nemocnicí, a odtud jsem pěšky došel za obchodní dům Budoucnost, prošel náměstím a podél kina Centrum až k domu s číslem 30 nalevo ode vchodových dveří, poněvadž jsem už od pondělka

2/ prostřednictvím knihovníka pražského Poštovního muzea věděl, že v tomto pětipodlažním domě na havířovské Leninově ulici bydlela tenkrát, jistá Miroslava Tikovská, určitě na přelomu let 1978 a 1979, vždyť mě pan pražský knihovník příjmením Halabrín zaopatřil, jak nějakého mrtvého či umírajícího, skenem jí se týkajícího řádku z jakže už jinak nesehnatelného dávného telefonního seznamu.

3/ Mám tedy k dispozici její šestičíslí, jehož prostřednictvím bych si za jistých okolností mohl zavolat do dávného minula, ale jiného nežli v němž já míval tenkrát v Českém Těšíně přidělenu k užívání kombinaci 55 415, a co se týče tebe, už si nevzpomínám, jestli jsi v tehdejším dvoupokojovém bytě na Balzacově mívala vůbec zaveden telefon.

4/ Včera navečer, a to je možná ten zásadní scenáristický důvod, který mi zatím chyběl, tedy od kterého bodu příběh případného filmu začít, jsem úplnou náhodou rozhleděl film s názvem DÍRA U HANUŠOVIC, věc starou dobré 4 roky, a mezitím všemi úplně zapomenutou. Současnou českou filmovou produkci nijak (natož soustavněji) nesleduji, poněvadž se kus od kusu jedná o všelijako slátané sračky, jenomže v tomto případě jsem hleděl. Neboť se mi párkrát vybavovaly souvislosti s českou Novou vlnou let šedesátých. Divadelní režisér Miroslav Krobot zejména zcela bezvadně obsadil, a herci se svedli tvářit až nečesky věrohodně v ději příběhu až triviálně jednoduchého, ale v každém případě založeném na podobenství anebo mýtičnosti vycházejících z elementárních důvodů příčin naší všeobecně zkurvené zdejší současnosti. Bez analogií není možný výsledek, shrnuji stručně, abych mohl pokračovat, že film ale ve výsledku nedošel, poněvadž mu především zcela chyběla dramaturgie, rozpliznul se a všecko polepil jako chrchel, a já se vůbec nedivil, že takto neblaze celé dopadlo, neboť na titulcích byla jako dramaturgyně zapsána taková jedna, jejíž mravní původ víceméně charakteru prostituce už dobrých 20 roků znám. Dramaturgie totiž vůbec neznamená cosi jako dovednost nebo otřískanost ve vydřidušském provozu.

5/ Co tedy kdyby na začátku, který se mi prozatím zcela nezřetelně staví před oči, byl podnětem okamžik z jakéhosi stylizovaného filmu zcela nepokrytě účelově implikující posléze navazující příběh filmu o té Tikovské – a je prozatím jedno, jestli z nich Mirky, anebo Puťky, která dokonce odevždycky vypadala jako Marilyn Monroevá. Film, který by vyvolal (a ještě lépe vycitýroval, jestli tohle slovo vůbec znáš) jiný.

6/ Ale ještě před včerejším odpolednem jsem dopoledne na fejsbuk jedné havířovské skupiny přilípnul prosbu, jestli kdo z jejich účastníků, členů, kterým se říká i slovem, které se mi teď zrovna nevybavuje, a zřejmě proto bude v následném ještě důležité – tedy zdali si kdosi nevzpomíná na tamtu dávnou Miroslavu Tikovskou, o které určitě zrovna ty víš víc nad pouhý stručný životopis, kdybys mohla být, prosím tě, Lído, v této chvíli tak laskava.

A jestli případnou odpověď stihneš ještě dnes, vzápětí zítra by ses dozvěděla, co mám už od pátku vyrobeno, a čemu nastala, vlastně díky tobě, příležitost použít to za pár chvil jako k dotyčnému havířovskému domu navazující příspěvek do tamté havířovské fejsbukové skupiny.

.