Zachraň můj osud 13.díl - 20.díl

Zachraň můj osud 13.díl

Konečně se Darius probral z delšího spánku, když se vzbudil všiml si, že v pokoji není sám. V křesle byl někdo zachumlaný. Netroufal si v cizím příbytku ba i jen rozsvítit malou lampičku, která byla kousek od něj. Co se bude dít na Zemi a co teprve v Nebi? 

Země:

Jak jsem se dostal dovnitř. Vířili mi myšlenky hlavou. V rohu omšelé místnosti stálo křeslo, v kterém kdosi spal. Nedovolil jsem si udělat ani krok jen se trochu narovnat a opřít o jednu skříňku co stála vedle krbu. Čekání mě unavovalo a oči se opět klížily. Sporné zařízení pokoje jsem prohlédl již několikrát a takřka bych řekl, že ho znám nazpaměť. Jediné co jsem dokola zkoumal a držel se tím v režimu napůl spánku byl pomalu uhasínající oheň v krbu a odloupnutá omítka, na které mihotaly odrazy plamenů a utvářela stále jiné obrazce. Kdybych věděl kde je dřevo, tak bych přiložil, ale žádné jsem tu neviděl a potulovat se v cizím domě jsem nechtěl.

Plamen se ještě zmenšil, ale mě bylo spíše teplo. Odhodil jsem stranou svůj mlžný plášť ukovaný v samotné bouři a zase si sedl na místo. Můj pohyb byl asi moc hlučný, protože osoba spící v křesle se zavrtěla. Čekal jsem, že bude spát dál, ale místo toho vystřelila z pod deky a běžela někam za roh místnosti, kam jsem nedohlédl. Teprve, když se narovnala, uviděl jsem jak svírá v náručí několik polen a vydala se ke mně. Žena přiložila do krbu a zůstala u něj stát. Podívala se mi do očí a následně zrak rovnou odvrátila. Nechtěl jsem ji nějak ublížit, ale protože nevím jestli je dobrá nebo zlá musím si udržovat odstup. Nejdřív se mi zdála povědomá, ale nevěděl jsem odkud bych takovou mladou žunu mohl znát. Byl to snad osud, co mě k ní dovedl. Jinak si to neumím vysvětlit, něco mi říkalo, že tady budu správně.

„Jsem Darius.“ Žena trochu couvla a sedla si naproti mně. Přišla mi roztomilá, když se dívala všude možně jen né přímo na mou osobu. Vždycky mě ženy obletovali, ale ona je jiná. Měl jsem šanci si jí trochu prohlédnout, i když malá lampička těžko dosahovala na její postavu. Musel jsem uznat, že vypadá trochu zvláštně. Sepnuté vlasy medové barvy byli napůl rozcuchané. Dala by se přirovnat k malé čarodějnici, která nedbá o svůj zevnějšek, ale na druhou stranu její tvář byla tak povědomá. Jako bych se na ní každý den díval a přitom nevěděl kdo to je.

„Jak se jmenujete? Vyřknul jsem zvědavou otázku a tvářil se trochu mile.Místo toho nadskočila, jakoby na ní promlouval duch ze záhrobí. Celá pobledlá a vylekaná se na mě konečně podívala a já jí propadl. „Říkají mi různě, ale jméno mi nikdo nedal.“ Téměř zašeptala a odběhla do jiné místnosti.

 V Nebi: 

Tak to by bylo. Ještě musím k bráně dostat Darka a pak se budu kochat. Místo na to mám skvělí, nikdo mě tu nebude hledat a přitom vidím na všechno. Luk se šípy jsem odhodil vedle sebe a  vzal si druhý dalekohled. Adra mě podcenila, já mám totiž dva. Usmál jsem se sám pro sebe a dal se do práce. Mávnutím ruky ke mně přiletěla černá holubice. „Ty má krásko doručíš tohle Darkovi do pekla ano.“Pohladil jsem jí hlavičku a připevnil vzkaz, aby co nejdřív přišel. Lusknutím ke mně přilétla jedna z bílých hrdliček a tu jsem poslal k Adře. Představení může začít. Uvelebil jsem se v neviditelném mraku a čekal.       

 

Zachraň můj osud 14.díl

V minulém díle jsme se podívali jak do světa za Dariusem tak do nebe za vykutáleným Amorem, který se chystá pozorovat Darka a Adru. Jak to bude dál ? Myslíte, že všechno proběhne hladce kvůli tomu, že Adru zklidnil lektvarem? A co, když to nepůjde, až tak skvěle jak si myslel. Darius se snaží seznámit se svou zachránkyní…..

 Na Zemi:

Co mám dělat? Nemůžu se v kuchyni schovávat věky. Chovala jsem se jako malá vystrašená holka co nechodí mezi lidi. Co si o mě jen bude myslet. Dodala jsem si trochu odvahy a do ruky vzala cukr, abych svůj úprk nějak zamaskovala. Seděl stále na místě a své bouřné oči upíral do ohně. Vůbec nezaregistroval, že jsem si sedla zpátky do křesla a hodila si do čaje kostku cukru. „Um..“ Nevím co říkat, zase další trapas. Fakt jsem den ode dne divnější. Opřel se do křesla a tentokrát se podíval přímo na mě. Byl to tak ledový pohled, který mě doslova přimrazil.

 „Co kdybych se ptal a ty mi budeš odpovídat?“ Zeptal se sametovým hlasem anděla. Moje přikývnutí a polknutí v hrdle bral jako souhlas a já jen poslouchala.

„Budu ti tykat to ber jako hotovou věc a rád bych se zeptal jak se jmenuješ?“ Chvíle ticha se prohlubovala. Trochu se pousmál a mě poskočilo srdce a vyschlo v hrdle.

„Co kdybych ti říkal Zaza?“ Znovu jsem zaváhala a konečně se zeptala.

„Proč Zaza? Je mi jedno jak mi říkají, ale normální jménem ještě nikdy nikdo.“

„Jsi jako můj zázrak co mě zachránil, proto Zaza.“ Kdybych mohla tak se rozleju po podlaze. Tak hezky se na mě přitom podíval.

„Dariusi ?“

„Ano? Jen se ptej máš na to právo tohle je tvůj dům.“

„Přišel si tak náhle a prakticky od nikud tam dál za rozpadlou čtvrtí, už nic není jen obrovská rokle co se táhne kam oko dohlédne. Nikde není most nedá se přejít a ty co na tu stranu odešli se vrátili a nikdy nepromluvili.“ Podezíravě se na mě podívala a sevřela ruce, jako by se bála mé odpovědi.

„Každý máme svá tajemství.“ Odpověděl a nechal mě na pospas mé představivosti jako, že třeba nějakým zázrakem umí lítat nebo ho tam někdo schodil.

„Můžeme to nechat na zítra sice pomalu svítá, ale docela mi schází síla a jsem ospalí.“

 

„Promiň ani jsem si nevšimla, že je tak pozdě jdeme spát.   

 

Zachraň můj osud 15.díl

 Minule jsme se konečně dověděli nové jméno pro naši hlavní postavu snad se vám Zaza líbí. Jinak se to trochu začne natahovat a do toho se občas podíváme do nebe a pekla.

Komu se dílky zamlouvají tak se omlouvám, že píšu málo, ale zkrátka někdy na to nemám vůbec náladu a jindy něco řešíme. Nejsem dobrá ve psaní a vůbec vám vděčím, že sem vkročíte.

 Na Zemi:

 Lehla jsem si po vyčerpávající noci do postele a nemohla usnout. Stále se přede mnou objevovaly jeho oči. Darius byl záhadný, ale měl v sobě nějaké kouzlo. Odzbrojovalo mě a nenechávalo mě na pochybách, že sem patří jako kousek skládačky, jen jsem nevěděla kam ten dílek zasadit. Čas mi napoví a pomůže pochopit, proč zrovna skončil u osoby jako jsem já. Sama, bez přátel na pokraji chudoby a v rozpadlém domě. Nějaký důvod se určitě najde. Přemýšlela jsem a dívala se na východ slunce. Bylo ohromující dívat se jak začíná nový den a paprsky se natahuji, až ke mně do okna. Během chvilky se ze tmy stalo oslepují světlo, které mě naplňovalo hřejivým pocitem lepších dnů. Nějak jsem se necítila sama a opuštěná jako tomu bylo doteď. Ani nevím jak a upadla jsem do říše snů.

 Opatrně jsem vstoupil do Zazina snu a otřel se o její myšlenky, kde byl jen smutek a beznaděj. Něco mi to připomnělo, ale nemohl jsem si vybavit co a nebo koho. Hrozně mě to štvalo, protože jsem cítil, že to potřebuju vědět víc, než cokoliv jiného. Dál jsem se v tom neplácal a plně se soustředil na její mysl. Od malička byla odstrkovaná a trpěla víc, než kdokoliv jiný. Chtěl jsem ji nějak ulevit. Šeptání slov útěchy bylo to jediné co se dalo udělat. Na chvíli jsem si myslel že se probudí, ale místo toho mě chytila za ruku a na rtech ji uvízlo slovo. „Nechoď.“ Z víček jí ukápla slza, kterou jsem opatrně setřel a proměnil jí v bezstarostného motýla a poslal ho do snu. Můj šepot dosáhl limitu, kdy se jemný větrný šepot vytrácí. Ze spánku se na mě usmála. Píchlo mě u srdce tak rychle se mi rozbušilo jako nikdy dřív. Co to bylo za pocit? Lekl jsem se svých myšlenek, opatrně vyprostil ruku z jejího sevření a opustil její pokoj. Musím na to přijít… s tím jsem opustil i dům.

 Kousek za domem na mě čekal Dark. Nevím co mi chtěl, ale neměl jsem náladu ho poslouchat. Už bylo dost všech hádek a handrkování. Kdyby nepromluvil normálně bych odešel, ale to co řekl mě přimrazilo na místě.

 „Konečně ses k ní dostal?“ A kývnul směrem k domku.

„Co ty o ní víš?“ Vyštěknul jsme k němu a rázoval kolem něj.

„Rozhodně víc, než ty.“ Vrátil mi a pokřiveně se usmál.

„Vyklop to!! „

„Já myslel, že seš anděl a místo toho se tady chováš přesně jak, kdyby si byl jeden z nás pekelných. „

„Mám toho dost. Okamžitě řekni co víš.“ Přimáčknul jsem ho k nejbližšímu polorozpadlému domu a zvedl nad zem.

„Tak výbušný to jsem si o tobě nikdy nemyslel Dare.“ Znovu se zašklebil tentokrát posměšně.

„Vím všechno, ale nic ti nemůžu říct.“ Štěknul na mě.

 Než jsem z něj stihl něco vypáčit slétla z oblak černá holubice a Dark zmizel jako pára nad hrncem. 

 

Zachraň můj osud 16.díl

 V předchozím díle jsem psala o Zaziných snech a o tom jak trpěla celý svůj život. Moc jsem to nerozvedla, ale to v této povídce není tak důležité. Dar začíná hledat důvod proč se ocitnul zrovna u ní v domě. Takhle to zatím vypadá ve světě lidí, když na zem spadne sražený anděl. Dál tu je otázka co se děje v pekle a nebi ? O tom vám dnes napíšu.

Tak místo na koukání mám skvělý. Tak kde oba jsou holubice se mi dávno vrátily a Dark ani Adra tady ještě není. To jsem si pro ně mohl rovnou dojít, napíchnout je svým šípem a bylo by po problému, jenže jestli na to koukám správně oni dva moje očarované šípy lásky nepotřebují. Je to pár, který k sobě patří a vždy se setkají ať v tomto nebo jiném životě. Jen nechápu, kterej blbec vzal Adru do nebe takovou čertici.

 „Hmm co tímhle sleduješ Amore?“ Ozvalo se kdesi nade mnou, až jsem skoro spadl z neviditelného mraku.

„Pane!“ Já… já tady no jak to říct. Zkrátka zkouším pokus.“

„To vidím, ale nemyslíš si, že je to proti pravidlům nebe a peklo by se nikdy nemělo zaplétat.“ Podíval se na mě přísně a krčil zlostně obočí, až se jeho čelo nakrabatilo starostmi.

„Víš, že tvoje pokusy vždycky dopadly špatně.“ Tohle jsem si líbit nenechal.

„Ale tohle je jiné! Vážně to funguje a Adra nic nenamítala, když jsem to na ní zkusil. Navíc i bez toho by k sobě našli cestu.“

„Nenamítala nebo nemohla? Jak jiné, až se vzpamatuje budeš mít co dělat, aby ses před ní schoval. A k tomu poslednímu ona je Anděl, Dark je pekelný démon!“ Vyvrátil absolutně všechno a já si brnkal prstem o tětivu luku jako malý záškolák.

„Pane! Já se nevzdám!“ Tohle u Amora vidím poprvé úplně zčervenal a jeho luk zazářil. Jeho odhodlání se propojilo s mocí, kterou vládl a tím si vysloužil můj obdiv.

„Dobrá tedy, ale jakmile se Adra vzpamatuje ukončíš to. Osobně na to dohlédnu.“

„Ale Pane to nejde. Jediný kdo by to dokázal je duch  a ten se do toho nesmí plést pokud jsou pod mou ochranou.“

„Odteď budeš ty pod dohledem ducha a bez něj nesmíš posílat šípy.“ Vyřkl a Pán zmizel.

 Na mě je každý duch krátký to by mohl vědět pomyslel jsem si a snažil se znovu rozplácnou pohodlně na mraku, když v tom tam najednou bylo málo místa někdo si vedle mě sedl a skoro mě schodil....

 

 

Zachraň můj osud 17.díl

 Kdyby přeci jenom někdo tápal tak to skončilo tím, že Amor dostal ochranku :D no jak se to vezme.

 Na mě je každý duch krátký, to by mohl vědět pomyslel jsem si a snažil se znovu rozplácnou pohodlně na mraku, když v tom tam najednou bylo málo místa. Někdo si vedle mě sedl a skoro mě schodil. Zavrávoral jsem napůl v leže a napůl v sedě. Chyběl kousíček a spadl bych přímo na frňák, ale někdo mě chytnul. „Měl bys dávat vetší pozor Amore.“ Vedle mě na mraku seděl duch nebo duchna jak se říká duchovy, když je to ženská?

 Dumal jsem nad nevyřešenou otázkou a vůbec nevnímal co povídá. Ťukla do mě z ničeho nic se to průhledné divné stvoření o mě opřelo. „Vnímáš mě!“ Zařvala mi do ucha, až jsem nadskočil a znovu skoro spadnul. „Tohle už není sranda!“ Vyštěknul jsem a pomalu se hrabal zpátky na mrak. „Jak mi to mohl náš pán udělat?“ Zařval jsem nahlas. „No jednoduše.“ Zase do mě drncla a na to, že byla celá bledá spíš průsvitná se na mě začala červenat. Divný úkaz, ale já nemám zájem. Takhle se chytnout nenechám. Kdybych mohl začal bych na mraku chodit, ale už takhle byl problém s místem. Vždycky jsem byl volny a teď se tu najednou ukáže taková duchna nebo co to vlastně je a snaží se na mě dělat kukadla. Trochu jsem zaostřil zrak a všiml si, že zas tak špatně nevypadá. Na co to zase myslím, to nemůžu zkrátka to nejde skoro bych se proplesknul, kdyby na mě nekoukala. Najednou se vypařila. Zůstal jsem na mraku sám a rozhlížel se kolem kam se poděla. Stejně jako se tu ukázala se i ztratila z mých očí. Začal jsem přemýšlet proč tak najednou, když mi došel jeden dost důležitý fakt.

 

Pode mnou se loučila Adra s Darkem. Já blbec jak jsem mohl zapomenout na jejich setkání. Kdo nic neví nic nezkazí, ale já to chtěl vědět!!  Hergot ta duchna, až já ji příště potkám tak jí nabarvím na černo a bude mít ostudu mezi duchama. Všechny přípravy a zkoumáni my byli prd platný, když jsem je nestihl odposlouchávat. Sbalil jsem zápisník luk a toulec se srdcem a smutně se ploužil ke svému domku. Celý den mám zkažený a na střílení šípů lásky nemám ani pomyšlení. Zabouchl jsem za sebou dveře. „CO tu děláš?“ Vykulil jsem oči na přeházený domek a nezvaného hosta.     

 

Zachraň můj osud 18. díl

 V minulém díle jsme byli v nebi u Amora a trochu ho pozlobila duchna a on nestihnul sledovat Adru a Darka. Prošvihnout něco takového při testování svého elixíru proměny nálady není nic příjemného, takže se  celý smutný plouží domů a co se bude dít tam…. Opět díl z nebes :D

 Celý den mám zkažený a na střílení šípů lásky nemám ani pomyšlení. Zabouchl jsem za sebou dveře. „CO tu děláš?“ Vykulil jsem oči na přeházený domek a nezvaného hosta. „Co by stěhuju se. Mám tě mít pod dohledem a tohle je nejlepší způsob jak tě hlídat Amore.“ No to mě podrž. Já pod jednou střechou s tímhle strašidlem. To teda ne! Neřekl jsem ani popel a běžel rovnou před našeho pána. „Pane! To přece nejde!“ Celý rudý jsem zařval do oblak kde byl trůn z mraků. „Ona je duch nebo co to vlastně je a má mě totálně na háku.“ Tak tohle sem říkat neměl hergot. „No můj malý Amorku o to přesně šlo. Dokud si nedáš pokoj s tím co v nebi provádíš a nezačneš se soustředit na střílení šípů na zem bude u tebe.“    

 „To nejde. Vždyť je to žena teda duchna nebo co to je. Ať mě hlídá, ale proč musí převracet můj domek vzhůru nohama? To nemá kde bydlet?“ Vyřkl jsem hlavní důvod. „Ale jo má.“ Trochu se mi ulevilo, že vypadne a já budu mít trochu soukromí, když mi spadla čelist. „Od teď u TEBE a na dobu neurčitou!!“ Přitvrdil náš pán a já se nezmohl na nic. Jen jsem sklonil hlavu a z dlouhým nosem se vrátil k domku, který byl rozházený snad i z venku. Jak to dokázala jsem netušil, ale tohle jí trpět nebudu! Rázným krokem jsem vlítnul dovnitř a chtěl začít házet věcma a nějak jí vystrnadit. Dveře byli dokořán a první věc u prahu byl můj oblíbený plyšák medvídka se srdíčky. Ona ho snad vyhodila!! Opatrně jsem ho zvedl a jedno srdíčko se skutálelo na zem. Tohle jí nedaruju! Rozhlédl jsem se po totálně zabordelařeném pokoji a hledal  strůjce toho bordelu. Jestli tohle není hotová pohroma co se mi zabydlela v domě. Nikde nebyla vidět ono si hledejte průhledné nic.

Nakonec jsem si nechal snad nedotčenou ložnici. Tak rád bych si lehl do prachového peří a nechal se ukolébat. Vzal jsem za kliku a unavený a rozčílený se chtěl natáhnout. Fakt tu s ničím nehnula a s napůl zavřenýma očima jsem sebou plácnul do peří. „Hm hm to je pohoda.“ Mumlám si pro sebe, když se pode mnou něco pohnulo. „Ani bych neřekla koukej ze mě slézt, HNED!!“ Vystartoval jsem jak, když mě štípla vosa. „Jak, kde, kde si se tam vzala?“ Vytřeštím oči na její siluetu, která byla teď dost placatá a převálená. „Nechceš pověsit ven do průvanu, by ses narovnala?“ Navrhnul jsem a dusil se smíchy zlá nálada byla aspoň pryč. Přitom bych jen tak nechtěně pozavíral okna a zamknul dveře. Plán to byl skvělej, ale duchně co projde i zavřenejma dveřma je šumák jestli je zamčeno. Čapnul jsem ji a přehodil si jí přes rameno. „Pusť mě dolů! Ne to neuděláš!“ No má co chtěla a pustil sem jí…. Přímo na tvrdou podlahu.      

 

Zachraň můj osud 19.díl

 Země :

 Dark zmizel hned jak přiletěla černá holubice a nechal mě tam samotného. Ten pocit nejistoty mě sžíral víc, než bych si chtěl připustit. Bylo to otravné a přitom tak nepříjemné. Otázky se hrnuly jedna za druhou a v hlavě mi vznikla změť otazníků bez odpovědí. Myšlenky se tak zamíchaly a nepropustily nic nového. „Třeští mě hlava a nemůžu si vzpomenout!“ Zařval jsem naštvaně, až vedle mě začala padat omítka okolo okna, které sotva drželo v pantech. Tohle místo, čas i Zaza má svůj důvod. Zamyslel jsem se a pak si uvědomil, že dost věcí si pamatuju a vím jak používat svou moc. Bez křídel jsem si připadal tak prázdný a rány ještě trochu bolely, ale vzpomínky na nebe zůstaly. To bylo to divné. Některé mi připadaly sestříhané a nebo vymazané. Útržky co přeskakují z ničeho nic na jiná místa. Začaly se mi třást ruce a postupně celé tělo ochablo. Byl to nový pocit bezmoci, kdy jsem nebyl schopný se dostat dál a pohltila mě tma.

Otevřel jsem oči a na mě se udiveně dívala Zaza. „Už zase u tebe ? Jak jsem se sem dostal?“ Chvilku rozpačitě koukala a uhladila si sukni. „Já tě sem pomalu přitáhla byl jsi jen kousek za rohem. Naštěstí ti nic není jen no …“ Poposedla a uhnula pohledem. „Tak co se mi stalo?“ Čekal jsem cokoliv, ale ona se začala smát. Tak krásně se může smát jedině anděl, pomyslel jsem si a počkal, až se uklidní. „Vážně nebudeš člověk Dariusi, jinak by si to věděl.“ Stále se na mě nevěřícně koukala a podala mi sklenici s vodou. „Máš hlad.“ Ukázala na mě a přišoupla tác s jídlem. „Děkuji.“ Kuňknul jsem a radši se pustil do jídla. Vždycky jsem se díval co na zemi jedí, ale jako anděl nesmím ochutnat. Teď mám možnost zažít jak vlastně co chutná. Pustil jsem se do nějakého pokrmu ani jsem nevěděl jak se tomu říká, ale vonělo to krásně. Pomalu ve mně mizel obsah jednoho talíře za druhým a několik sklenic vody. Zaza jen seděla a pozorovala jak ve mně mizí poslední kousky. Doslova jsem to vyluxoval a ještě koukal po ovoci na stolku. Zaza se podívala tím směrem a dodala. „ Na ně zapomeň jsou umělé.“ Usmála se a odklidila tác z mého dosahu, asi abych nesnědl i talíře. Musel jsem se tomu taky zasmát, ale až tak velký hlad mě netížil, už netížil.

 Přisedla si ke mně a podala mi talířek se sušenkami. Ty jsem znal a vždy mě lákaly. Ochutnal jsem jednu a v ústech se mi rozlila sladká chuť. „Ty jsou dobré.“ Jen přikývla a vypadala nějak unaveně. Pak mi blesklo hlavou, že mě musela dotáhnout,až sem ke krbu. Málem bych si nafackoval, kdybych cítil bolest. Musím se jí nějak odměnit……   

 

Zachraň můj osud 20.díl

 Posledně se Darius trochu zamyslel a přišel na to, že jeho vzpomínky nepasují tak úplně do sebe. Tolik toho chtěl vědět a nemohl si vzpomenout nevěděl na co, ale nechtěl se vzdát. To, že byl na Zemi mělo svůj důvod a on příjde na to jaký…

 Země:

 To mě mělo napadnout hned, že musí být Zaza unavená. Táhnout padlého anděla je mnohem těžší břemeno, než lidské tělo. Podíval jsem se do jejich očí a zhodnotil jak na tom je. Naštěstí měla jen natažené svalstvo a pochroumané zápěstí na levé ruce. Vypadala tak křehce a přitom byla tak silná a odolná. Tohle si zasluhuje odměnu, o které budu muset hodně popřemýšlet.

Darius se na mě díval tak pronikavě  jako by mi rentgenoval každičkou kostičku v těle. Byl to mrazivý pocit, který se mě držel celý zbytek dne. „Tady máš ještě kousek koláče.“ Nabídla jsem mu skoro polovinu. Jindy bych ho měla k večeři na několikrát, ale jeho hladový pohled mě utvrdil v tom, že má ještě hlad. „Děkuji. Všechno od tebe chutná tak dobře. Dlouho jsem nic takového neochutnal.“ Kdyby jen věděla odkud pocházím, asi by mě vyhodila. V tu chvíli jsem se zapřísáhl mlčet o svém původu. Stejně by to nikdo nepochopil a navíc by Zazu začali obviňovat. Musím se chovat normálně, ale moc dlouho mi to nevydrželo.  

Zaza se otočila a já si myšlenkou přivolal sklenici s vodou. V půli cesty k mé napřažené ruce jsem ji prudce zastavil, protože se Zaza otočila směrem ke mě. To je přesně ta chvíle, kdybych si měl dát pár facek. Hlavně, že se musím chovat jako člověk a rovnou udělám takovou blbost. Pomalu a s rozvahou jsem poslal sklenici zpátky na stolek. „Můžeš mi podat sklenici vody? Zazo? Mám žízeň.“ Musel jsem to zopakovat několikrát, než si mě všimla. Docela mě to mrzelo, že mi nevěnuje veškerou pozornost. „Ach ano promiň, tady to máš.“ Podali jí a myšlenkami byla stále úplně jinde. Najednou se probrala. „Jsem unavená jestli ti to nevadí šla bych spát.“ Prohlásila a aniž by se na mě podívala a nebo počkala na odpověď vřítila se do svého pokoje a zabouchla dveře. Ještě bylo slyšet otočením klíče a pak přecházení po pokoji, chtěl jsem se podívat na co myslí, ale najednou měla tak silnou bariéru okolo myšlenek, kterou jsem nemohl překonat. Nezbylo mi nic jiného, než si také lehnout a čekat, že zítřek bude lepší.

PEKLO:

„Darku co je to s tebou? Nepoznávám tě, jindy na každého řveš a každý se tě bojí.“ Neodpovídá jen se přiblble usmívá. „Herle nevíš co se mu stalo?“ Druhý ďábel se jen podíval a mávnul rukou. „Byl v nebi za Adrou. Prej konečně souhlasila, že si s ním výjde!“ Tady něco smrdí, aha to je jen Herl. „To jako vážně?“ Přikývnul a šel si po své práci. Od andělu raděj dál a od těch co se s nima kamarádí ještě dál. „Darku máš hlídku!!!“ Zařval jsem na něj, až se lekl a nadskočil. Tohle jsem u něj ještě neviděl. Trochu se probral a zůstal civět. „Cože? Já se mám teď sejít s Adrou. To snad nemůže být pravda. Máro vem to za mě no taaaaak. Příště budu hlídat za tebe.“ Čert se zamyslel a schválně se jen tak nedal. „ Ani náhodou!“ A odešel.

p.s   Jak tohle Dark vyřeší ? Má jít na hlídku a nebo se setkat s Adrou. Za porušení ho stihne krutý trest, ale když se nesetká s ní, žádnou další šanci mít nebude. A co teprve na Zemi??? Snad v příštím díle….     

 

---