Homeoffice

Homeoffice..

Začalo snad už i pálit, přestože je ráno

Ptáci nezpívají, ti řvou. A přesto mezi řevem dokážu rozeznat jednotlivé hlasy a snad i melodie. 

Všímám si, jaká nespravedlnost pohltila říši ptáčí. Někteří zpívají krásné trylky, někteří melodii v rozmezí větších intervalů. A někteří jen co otevřou zobák, vydají divný skřek. Jaká to nespravedlnost! Ale možná jim je to úplně fuk.

Spoza lesa na louce slyším nějaký kombajn. Ale to je přece hloupost! Vždyť je jaro. Kombajn nekombajn.. Tyhle zvuky miluju. Připomínají mi, že jsem v přírodě. Ne ve městě. 

Vedle na louce včera posekali trávu. Věděli jste, že ptáci milují posekanou louku? Jakoby holubům někdo rozsypal drobky po celém náměstí. Tak přesně vypadá louka po posekání. Jen holuby vyměňte ve své fantazii za kosy a další ptáky, kteří tak mají svou potravu dostupnější. Právě se na plotě usídlila sojka. Ještěže měl Krakonoš svojí tajnou službu. Jinak bych asi sojku ani nepoznala. A přitom je tak nádherná! Jediné, co mě pořád překvapuje, je její velikost. Skoro jako straka. 

Ha! Teď slyším žáby! Proč nás jako malé učili, že žába dělá kva? Spíš to je  jako kulomet. Možná kvakvakvakva...

Motýli... 

Vždyť já vím! Homeoffice! Přepínám tedy své okno a jdu se soustředit na práci.

A teď ještě přiběhnou koně... To se nedá todleto!