Alchymista - Kapitola 11

Tak a je tu konečně dlouho očekávaná oslava nejmladší baronovy dcery Kyriaki Rallios. Jaké bude celé osazenstvo z řad hostů? A jaká b ude samotná oslava? Existuje naděje pro toho, komu už určili jeho osud?

 

Naděje

11. KAPITOLA

1

18. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, ráno.

Ještě když se ráno Evangelos oblékal, nemohl uvěřit, že na to Giannimu opravdu kývl. Vždyť co jim bylo do jakékoliv soukromé korespondence mezi Filipou a Grigoriem? Mezi Filipou a kýmkoliv? Ze všech sester měl právě tu nevlastní Evan nejraději. Navíc mu nepřipadalo správné hrabat se v něčím soukromí. Tak proč vlastně souhlasil?

Jistě, měl obrovskou radost, že Gianniho konečně vidí. Dokonce možná až příliš velkou! Bavili se o všem možném. Vyměňovali si zážitky, vyprávěli veselé historky…

A pak došlo na ten dopis. Gianni ho zmínil jen mezi řečí. Jako jedenu z epizod o domácím soužití s bratry a sestrou. Nevinně vyhlížející psaníčko, které ale jeho bratr ihned uschoval, tak to nazval.

Grigoris prý řekl, že je od Filipy. Ale nešlo o pozvánku na oslavu, tím si byl Gí jistý. Zvací dopisy dorazily zvlášť a dokonce ještě před tím. Nedávalo smysl, aby mu psala speciálně jen proto, aby se otázala, zda má v plánu koncem druhého cyklu doby větru opravdu přijet.

Evan chápal myšlenkové pochody svého bratrance ale hledat v tom nějaké velké tajemství nebo záhadu mu také nepřipadalo úplně pravděpodobné…

Tak proč, u třinácti kruhů magie, souhlasil s tím, že mu pomůže rozluštit případnou šifru, pokud je jí dopis opravdu opatřen? Že se vůbec bude účastnit pokusu o jeho získání? Vždyť proč by ho u všech všudy Grigoris měl vůbec vozit sebou až sem, když si tu může promluvit přímo s Filipou?

Jenže Gianniho potřeba vědět o každém všechno se zdála být až chorobná…

„Vědění je důležité,“ říkal. „Informace ti dají zhruba stejnou sílu a moc, jako peníze,“ tvrdil. „Nemusíš je ani nikdy proti nikomu použít, stačí, pokud je máš.“

Evana mimoděk napadlo, že ho někdy Gí až děsí, jenže pak se bratranec zazubil právě tím kouzelným způsobem, kterému nedokázal odolat. Povzdechl si.

Teď přeci nemůže couvnout, co kdyby se něco zvrtlo? Někdo musí Gianniho chránit.

Upravil si límeček u haleny, dojedl snídani a odhodlaně vyšel z pokoje. Po dnešku se snad konečně všechno zase uklidní…

2

Kyriaki útrpně seděla před zrcadlem a mračila se na vlastní odraz. Zatímco jí služebná Tatiana splétala z vlasů stejný květ jako včerejšího večera, uždibovala z talířku jednotlivé kostičky několika druhů sýra, které jí přinesli k snídani, myšlenkami na hony vzdálená.

Měla to být její oslava! Jak si to vůbec Irida představuje přijet sem a strhnout na sebe celou pozornost?! Dokonce i Gavriil se na ni uculil…

Štvalo jí to.

Ještě mnohem více ji ale iritovaly ty zásnuby. Ano, Ioannis Vrettos byl dobrá partie, jak říkala její matka. Pohledný, inteligentní, magicky velmi nadaný… Ale ona ho skoro neznala! Navíc, i když k ní byl zdvořilý a milý a při příjezdu jí oslovil: „Má růže,“ jak říkali muži dle zvyku svým nastávajícím… zkrátka ho nechtěla!

Milovala Gavriila. A to už od desíti let. Pospíchala tehdy za sestrou, která si s ní nechtěla hrát a utíkala jí. Jenže zatímco Irida nosila kalhoty, ona měla na sobě jen lehké letní šaty. Takže když zabředla po kolena do kopřiv, nesnesitelně to bolelo. Byla tak v šoku, že ani nedokázala vylézt. Zmohla se pouze na hrdelní jekot, který bylo slyšet široko daleko.

Irida se mohla otočit vrátit se a pomoci jí, ale neudělala to. Byl to Gavriil, kdo pro ni přišel. Jeho silné mužné paže ji objaly a vynesly z žahavého pekla.

Nejstarší syn knížete Triantafyllou sice nezdědil žádný talent. O to jí byl ale překvapivě bratranec sympatičtější. Silný, krásný, vtipný, bohatý, s postavením vyšším než to její… Co na tom, že jejich matky byly sestry, takové sňatky zákon nezakazoval. V jejích očích zkrátka nesahal Ioannis Gavriilovi ani po kotníky.

Jenže matka nechtěla nic slyšet. Už je prý rozhodnuto a domluveno. Copak k tomu jako budoucí snoubenka nesmí nic říct?

Pohlédla k oknu. Zvenku k ní doléhaly zvuky příprav na oslavu. Filipa už se s baronkou Annou zase o něčem dohadovala. Jak jí jen Kyri záviděla…

3

Zahradní slavnost začínala v deset hodin. Do té doby muselo být vše připraveno a hostitelé na svých místech.

Baronka Anna s nevlastní dcerou Filipou zaujaly místo u bočních kovaných dveří vedoucích do zahrady, kde znovu vítaly všechny hosty. Baron Pavlos s Pánem Christakem, stáli opodál v tiché rozpravě a zdvořile zdravili všechny příchozí. Sama oslavenkyně čekala coby ozdoba slavnosti u stanu s nápojovým stolkem, kde hostům nabízela víno k úvodnímu přípitku.

Oproti tomu Irida seděla na balustrádě nedalekého altánku v póze absolutního nezájmu, což přilákalo Evangela, který rovněž postrádal jakoukoliv důležitou roli v uvítacím ceremoniálu.

„Bál jsem se, že nepřijedeš,“ nadnesl.

Irida se ušklíbla.

„Stýskalo se ti?“ zeptala se s nádechem ironie.

„Trochu,“ přiznal. „Příliš často domů nejezdíš.“

„Jsem voják, nemůžu si dělat, co se mi zlíbí.“

„A kdybys mohla, jezdila bys častěji?“

„Kdybych si mohla dělat, co chci, bratříčku, odjela bych někam hooodně daleko.“ Rukou naznačila rozmáchlé gesto širého obzoru.

„A co bys tam dělala?“ zajímal se. Takové prohlášení ho od sestry nemohlo skutečně pohoršit.

„Bojovala? Možná…?“

Evan se na ni tázavě zadíval. Seděl jí po levé ruce. Viděl tak z profilu jen pásku přes zraněné oko a jizvu vykukující zpod ní. Irida seděla klidně, uvolněně, na rtech náznak úsměvu. Nezeptal se, co tím myslí. Stačil mu nejasný pocit, že ať je myšlenkami kdekoliv, je tam šťastná.

„Měli bychom jít,“ zvedl se a kývl hlavou ke stanu s nápoji, kam přicházeli poslední hosté v doprovodu jejich matky a Filipy. „Slavnost začíná.“

„Tak hurá,“ protáhla Irida ironiky. „Kdo tam bude poslední je Kyriino zrcadlo!“ šťouchla do něj a rozběhla se.

„HEJ!“ Evangelos se odmítl nechat zahanbit.

4

Poslední opozdilci se připojili k hostům. Irida okázale ignorovala pohoršené pohledy kněžny Vrettos a úsměvem se snažila povzbudit mladšího brášku, který po káravém pohledu matky sklopil zrak.

Všichni obdrželi číši jemného sladkého vinného aperitivu a Baronu Pavlovi připadla milá povinnost pronést přípitek na zdraví své třetí dcery.

Muzikanti na blízkém vyvýšeném podiu začali ladit své nástroje. Stůl k obědu služebnictvo teprve prostíralo. Hostům začala volná zábava.

„Smím krásné baronetě dělat společnost, do slavnostního oběda?“ vytasil se Ioannis Vrettos s lichotkami opředenou otázkou ke Kyriaki, která se zdvořilým úsměvem na rtech souhlasila uzarděná jako rajče.

 Poodešli od sešlosti k houpačce, na níž Kyriaki usedla a Ioannis se jí věnoval, jako pravý gentleman.

Baronka Anna spokojená s dosavadním průběhem nabídla kněžně Konstantině a jejímu manželovi s dcerou prohlídku sídla, na níž doposud neměli čas.

Evangelovi a Giannimu stačil jediný pohled, aby se vydali k plácku určenému pro nejrůznější hry. Jako první zvolili míč a začali si s ním házet přes dřevěnou zábranu. Nedlouho na to se k nim připojili i strýc Angelos a sestřenka Georgia.

Pán z Ralkema Eftihimios Christakos se vzdálil sám, aby ještě na poslední chvíli zkontroloval zákulisí počínající slavnosti.

U stolku s nápoji tak zůstali baron Pavlos s dcerami Filipou a Iridou a kníže Platon s manželkou a syny Gavriilem a Grigoriem.

„Počasí je vám zdá se docela nakloněno,“ zavadil Grigoris pohledem o Filipu.

„Snad nám,“ oplatila mu hluboký pohled.

„Zajisté,“ odbil její poznámku a smočil rty v trpkém bílém víně. „Povězte, sestřenko, měly jste s mojí tetou nějaký náhradní plán?“

„Možná,“ pousmála se. „Ale když dovolíte, bratranče, nechám si jej pro sebe,“ mrkla na něho.

„Tady je někdo tajnůstkářský,“ vložil se mezi ně Gavriil. „Nebo se pouze snaží svým tajnůstkářstvím zakrýt, že žádný plán B neexistoval?“

Na to Filipa neodpověděla. Upila ze své číše a oplácela nevlastnímu bratranci jiskrný pohled.

„Nechceš toho cukrování nechat, Gavri? Jestlipak jsi ještě nezapomněl, jak se drží meč?“ nadhodila Irida.

„Co si o mě myslíš?“ otočil se na zrzku s jedním okem nejstarší syn knížete Triantafyllou. „Chceš vyzkoušet, jestli tě pobyt na hranicích zocelil dost na to, abys mě porazila?“

„To nemusím zkoušet, to vím.“

„Pak tvou výzvu, nemohu odmítnout. Omluvte nás prosím.“ Gavriil s Iridou odložili své sklenice a odešli si pro cvičné meče.

Baron Pavlos s knížetem Platonem se mezi tím dohodli, že využijí nepřítomnosti knížete Vretta, aby prodiskutovali své obchody a odebrali se na lavičku ve stínu stoletého dubu.

Filipa by si nejraději uzurpovala Grigorie jen pro sebe. Potřebovala s ním probrat tolik důležitých věcí… Jenže coby dcera hostitelky nesměla dopustit, aby kněžna Ailiki zůstala zcela osamocená.

„Nechcete si zahrát partičku karet, než zasedneme ke slavnostnímu obědu?“ navrhla oběma.

„Třináct kruhů magie?“ otázala se Grigoriova matka na oblíbenou karetní hru.

„Souhlasím.“

„Jak jinak, prosím,“ vyzvala je a dovedla k dece, kterou tam pro ně rozprostřeli služebné.

5

Bylo poledne. Nastal čas oběda. Všichni zasedli ke stolu dle zasedacího pořádku navrženého baronkou Annou s lehkými změnami provedenými Filipou.

 

Všechny chody se skládaly ze samých čerstvých lehkých sezónních pochutin, neboť se předpokládalo, že během odpoledne se ještě budou všichni hosté občerstvovat dle libosti.

Překvapivě se nikdo ani nepokusil načít žádné vážné téma, jak se Filipa obávala. Kněžna Konstantina naproti ní měla vybrané chování hodné jejího původu i postavení. Ničím nedala najevo, jakékoliv případné nekalé úmysly. Její nevlastní strýc Angelos si s Iridou notovali o vojenství a službě. Kyriaki příhodně usazená vedle Ioanna se těšila jeho zdvořilé pozornosti. Evangelos s Giannim kuly nějaké své vlastní klukovské pikle. Dokonce i komtesa Ioanna se mezi starým Pánem Christakem a Grigoriem dobře bavila. Georgia s Gavriilem do sebe ryly jako vždy. A baronce Anně společnost její sestry Ailiki a jejího manžela zdá se také vyhovovala.

Po jídle pokračovala volná zábava a hosté se začali opět rozcházet, kam a s kým se jim zlíbilo.

Filipina macecha vydala pokyn muzikantům, aby spustili. Ioannis toho využil, aby vyzval Kyriaki k tanci. I Georgia by si ráda zatančila a tak vyzvala Gavriila, který sestře nemohl odmítnout. Pán Christakos se omluvil a odebral se do svých komnat dopřát si pravidelnou dávku odpoledního spánku. Ve svém věku dvaašedesáti let, na to již měl nárok. Zvláště když čas před oslavami strávil s baronem na cestách po venkově.

Baron by se sám rád omluvil, ale to by bylo společensky natolik nevhodné, že si to uvědomoval i on. Coby hostitel musel být pokud možno neustále na očích. Rozhodl se proto zůstat u stolu.

Evangelos a Giannim požádali Angela s Iridou, zda by jim nedali lekci šermu a tak se čtveřice společně odebrala trénovat.

Vypadalo to, že manželé Vrettos i Triantafyllou si vystačí sami, neboť se ve čtveřici odebrali ke stolu s nápoji a o něčem živě debatovali s pohledy upřenými převážně k parketu. Filipa zadoufala, že se jí konečně podaří promluvit si s Grigoriem, ale komtese Ioanně se společnost jejího nevlastního bratrance tak zalíbila, že se rozhodla usurpovat si jeho pozornost pro sebe a odešla s ním k houpačce.

Filipa si povzdechla.

6

Jak čas běžel, chodila Filipa od skupinky ke skupince a všude zdvořile přihodila něco do probíhající diskuze, přeptala se, zda je vše v pořádku a zda něco nepotřebují.

Otec se po čase přesunul na lavičku do stínu, kde usnul nad knihou, kterou si nechal přinést. Filipa se pak starala o to, aby si jeho indispozice nikdo nevšiml.

Gianni s Evanem se vytratili, kdo ví kam. Ti ale naštěstí nikomu nechyběli.

I zbylí hosté střídali místa i společnost, v níž se pohybovali.

A pak v jednu chvíli Filipa uviděla Kyriaki odcházet do domu. Samotnou! S úsměvem zadržela příliš starostlivou baronku, aby se raději věnovala hostům, že pro sestru zajde. S obavami teprve pak oslavenkyni následovala.

Našla ji v mezipatře. Seděla na stejném místě, odkud Evan před dvěma dny vyhlížel kiatského knížete. Tvář měla skrytou v dlaních. Ramena se jí chvěla pod tíhou vzlyků. Filipa ještě více klesla na duchu. Tohle nám ještě scházelo…

Došla k sestře, usadila se vedle ní na vnitřní široký dřevěný parapet a objala Kyri kolem ramen.

„Co se děje, sestřičko?“ zeptala se jí něžně. Kyriaki si ani nepamatovala, kdy jí tak nejstarší sestra řekla naposledy. Polkla další vzlyk a vzhlédla k ní.

„Jde o Ioannida?“ pokračovala Filipa starostlivě.

Kyri mlčky přikývla.

„Ty si ho nechceš vzít, viď?“

Další přikývnutí.

„Kdo je to? Na koho si myslíš?“ upřesnila otázku.

„Ga – “ polkla Kyri, „Gavriil,“ hlesla.

Filipa zakroutila hlavou a povzdechla si. Tohle je zlý…

„A co s tím chceš dělat?“

Kyriaki na sestru nechápavě upírala své modrohnědé oči.

„Dnes večer ohlásí baronka tvé zásnuby. To čeho se teď jen bojíš, se stane skutečností. Jednoho miluješ, ale máš patřit druhému. Víš, co to znamená?“

Kyriaki zakroutila odmítavě hlavou.

„Znamená to, že máš už jen několik málo hodin, aby ses pokusila zvrátit, co ti předurčili. Buď to, nebo to musíš přijmout,“ domlouvala sestře Filipa trpělivě.

„Jak?“ píplo to ptáče schoulené do klubíčka.

„Zařídím ti pár minut s Gavriilem. Vyznej se mu. Za zkoušku nic nedáš a uvidíš, na čem jsi.“

„Co z toho?“ hlas Kyriaki poskočil, jak už zase nabírala.

„Přemýšlej! Kdyby Gavriil požádal o tvoji ruku dřív, než budou oznámeny tvé zásnuby s Ioannidem…“

„Platilo by víc,“ vydechla Kyriaki a oči se jí opět projasnily. Poslední slzičky se překlopily přes víčka hledajíc si cestičky na dívčiných tvářích. Vděčně Filipu sevřela v náručí…

 

---