Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRáno
Autor
MAJKL65
A jak sen, jež před ránem je sobě se jen zdám
cítím tělo jako plamen hořet dávat žár
z popelu jen vstávám brzy asi být zas mám
se stínem jež v nohách leží zase tvořit pár.
Obejmout tě ze svých dálek líbat oči očima
prohnout tě jak větev třešní kůru svlékat jako šat
a pak hojit tvoje rány další činit novýma
položit ti na klín hlavu a čekat zda přijde kat.
Možná ostří tvojí dlaně ztrestá krk můj jako meč
možná jemné bude jako, když mne hladí anděl můj
tajím dech a srdce běží tep vyráží na svou zteč
vím, že ve snu zajetí jsem a navěky věků tvůj.
Teď jen zbývá probudit se prostřít stůl a s tebou jíst
nastavit svou duši světlu, i když bolest střílí šíp
sladit čaj tvůj pohledem mým z očí padá jako list
a dívat se, že ráno tvář ti vyřezává z lip.
4 názory
Mária Horná
22. 06. 2020A mne sa to páči! Snívaš s trochou obáv, čo nastane a čo by mohlo nastať... :-)
To je slov, než něco řekneš. Je to takové žmoulání líbivých, zdánlivě hlubokých představ. Ale vody je sotva po kolena. Občas i pěkný obrat, ale hned utopený v balastu. Ty vlastně, kus za kusem píšeš jednu báseň ze stále stejných slov, stejných představ.V kterém jsme vlastně století?
líbí celkově, širší kritiku nestíhám, ale je to trochu smutný, trochu hezký :-)
:) máš takové ženské sny ...(jež) :) - nechceš se ještě zamyslet nad tou interpunkcí ... přijde mi to zábavné sice, ale obtížně se z toho doluje obsah
líbí se mi to vyřezávání tváře z lípy - voní:)