COSI JAKO EXPLIKACE ((12))

25. 5. Co jsem udělal:

napsal a odeslal 2 maily Žambošce,

odeslal 1 mail Nikol79,

odeslal zubaři mail ohledně Tikovského jako pacienta,

odeslal panu Nosretimu vzkazy ohledně Tikovského a Galerie Mlejn,

napsal mail do prijmeni.cz,

jednovětý twít o pouhých 139 znacích,

napsal 13 týchž mailů, z nichž ty do Benešova, Černošic, Dobříše, Trhových Svin, Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi odeslal hned,

do Znojma, Příbrami, Moravského Krumlova, Moravských Budějovic, Jaroměře nebo Jaroměři, Mělníka, Rokycan a České Lípy opatřím adresami a odešlu jich aspoň několik zítra v úterý, všechny pojednávají o hledání Tikovského kadávru na kterémsi z tamějších hřbitovů,

viz obrázek v příloze,

když Žamboška možná ví a velkopansky mlčí, ale jeden se tak aspoň něčemu přiučí,

4 maily z možných hrobovišť, že u nich Leon Tikovský neleží, dostal už hned nazpátek a vyrobil z nich 4 obrázky, které použiju zítra do 1 blogu,

129. už – z plánovaných 150, jak u D. Lynche,

víc se mi nevybavuje až nadto, že, co na blog, přidám zítra v úterý totéž na www stránku, musím tedy zítra...

 

26. 5. Co jsem udělal:

napsal a odeslal Žambošce deníček,

vsunul 129. blog a prodloužil o 5 obrázků www stránku,

napsal a odeslal děkovný mail dr. Ottlovi, provozovateli pohřební služby v Brandýse nad Labem.

Dostal zhruba tak 7 mailů, se kterých se budu zítra brzo ráno snažit udělat obrázky.

Před odjezdem do opavského archivu.

Poslal jsem další maily s dotazy do měst Znojmo, Jaroměř a Mělník, jestli tam neleží na hřbitově Leon T.

Napsala mi paní Karla E. – vůbec první osoba, která se v této záležitosti zachovala hrdinně – údaje, které mi poslala, abych ji existenčně neohrozil, sice nebudu moci publikovat ani jako blog, ani v té shrnující průběžné www stránce. Zaslané paní Karlou sice s Leonem T. přímo nesouvisí, třebaže se jednoho z Tikovských týká, ale přesto to přidalo do mé kompozice jednu barvičku.

 

27. 5. Co jsem udělal:

Vstal jsem před 3.

Před pátou jsem měl hotovo 6 obrázků – což se 3 ze včerejšího odpoledne bude znamenat dnešní 3 nové blogy.

Tedy už jich jen pouhých 18 do konce.

Cestou do Opavy snad napíšu koncepty odpovědí na všechny včerejší maily, snad se mi tohleto předsevzetí splnit povede.

Jo, povedlo.

V badatelně potom jsem prolistoval několik telefonních knih, našel v nich jen jeden 1 zápis týkající se adresy Tikovského bydliště.

Ale na chodbě uvnitř budovy archivu se na odchodnou úplně náhodou dozvěděl, že další seznamy prý leží ve fondech Archivu města Ostravy.

Už jsem tam namailoval.

Ještě k těm havířovským telefonním adresám: Leon T. ji měl na té Leninové 30 – ale Lída Ž. na ulici s názvem 40. výročí KSČ, a já myslel, že bydlívala nahoře na 13. na Balzakově.

Odpoledne jsem vrazil na net 3 slíbené nové blogy a prodloužil o těchže 9 obrázků dosavadní www stránku.

Ze světa dostal na téma mých dotazů ohledně případných Tikovského hřbitovních pozůstatků asi 8 mailů nazpátek, z nichž se budu snažit vyrobit aspoň 2 další blogy.

V jednom z těch dnešních mailů zmíněných výše mi z MV ČR napsali, že mi Tikovského fotografii z OP neposkytnou.

Navečer jsem z tohoto genocidně zločinného vzkazu udělal obrázek, a tím pádem další, dneska už 4., blog.

Ještě připočtu dotaz odeslaný na hřbitov do Rakovníka, abych shrnul, že jsem se tím shonem unavil natolik, že od zítřka se budu snažit (v množství) míň.

 

28. 5. Co jsem udělal:

Zapomněl jsem zapsat, že mě včera až z Austrálie pochválila Milina, za kouštěk mého minulého života – i které, možná, budu na tu dálku odpříště, jako nějakou čertovinu, posílat tyhle deníčky.

Odeslal jsem odpovědi za všechny mé včerejší maily. Bylo jich 7.

A z původních e-mailových vzkazů odevšad, jež je včera předcházely, zhotovil jsem dneska 4 obrázky.

Tedy polotovary pro další nový 1 blog.

A s ním předsevzetí, že z kompozičního, popřípadě dramaturgického, důvodu, jež se mi takto lacino naskytl, příští blog udělám z toho, co jsem nafotil včera v badatelně opavského archivu.

Blogy se mi tak slézají samy – ovšem se syžetem případného scénáře je to stále špatné, pořád ani blik jakéhokoliv sebeméně možného náznaku.

Do oběda jsem potom udělal 2 obrázky telefonního seznamu ze včerejška, což vydalo na podklad pro další blog – a tím i prodloužení www stránky o příslušný kus.

Taky odešlu příslušný dotaz kvůli Tikovského pozůstatkům kromě Rosic i do městečka Moravské Málkovice, o kterých nikdo cizí asi nikdy neslyšel.

Zatímco Milině v Melbourne jsem prozatím nic neposlal.

Do archivu ostravského, na seznamy, pojedu v pondělí – přišlo mi pozvání.

Z Prahy, z ABS, pozvání taky – ale kdy vyrazím tam, se ještě rozhodnu.

Možná hned příští středu...

3. června – ať už mám úkol těch 150 blogů co nejdřív za sebou.

 

29. 5. Co jsem udělal:

Napsal poděkování na adresy (ponejvíce) odesilatelek několika včerejších mailů.

Z jednoho vyrobil obrázek.

Z přílohy dalšího, z pražského Archivu bezpečnostních složek, mi ještě obrázek udělat chybí, ale snad se mi bude chtít zítra, v sobotu.

V tomto mailu mi poslali dvoustránkový seznam položek, které mi předloží do badatelny – už jsem se hned objednal na příští středu 3. 6.

A v té Praze mě bude čekat ještě jedna adresa – knihovna Divadelního ústavu v Celetné, v níž jsem si zajednal jiného Tikovského Vánoční hru z roku 1906.

Paní doktorka Hantáková opět vyhověla.

Potřeba téhle hry mě napadla dneska ráno nad záchodovou mušlí po předchozím vysrání.

Zazdálo se mi totiž, že stylizovaná inscenace této hry a nějaké souvislosti z ní případně plynoucí by mohly být dobrým začátkem filmu.

Nebo aspoň textu dílčí povídky.

Obrázků jsem udělal 3, z nich 2 blogy – a ač jsem o ně prodloužil i www stránku, nikam dopředu jimi pro sebe zjevně nepostoupil.

 

30. 5. Co jsem udělal:

Dneska by měl táta zrovna 110 let.

Na středu jsem si nechal do badatelny pražského ABS objednat i jeho služební dokumentaci – neboť o něm vlastně nic nevím. Byť jsem žil vedle něho 31 roků.

Pro účel případného scénáře o Tikovském mě zřejmě proto včera napadlo po desítkách let si opět přečíst jako případný návod Sidonův Sen o mém otci.

Taky Holubova Anděla na kolečkách: 1/ je psán v krátkých úsecích připomínajících záběry, 2/ v šedesátkách se všude kolem točily ty vůbec dodnes nejlepší filmy.

Toho jsem už začal – a třebaže závidím, ještě mě ani to, stále, k mému měsíce vyhlíženému způsobu nezlomilo.

Poránu jsem vyřídil nějakou související korespondenci – odpoledne mi Milina z Melbourne odmítla pátrat mezi australskými pamětníky Leona Tikovského.

Před večerem jsem začal novou sérii dotazů, tentokrát kvůli frekvenčnímu výskytu příjmení Tikovský v roce 2014 a 2015.

 

31. 5. Co jsem udělal:

Nejdříve jsem napsal kvůli nejbližší pražské středě 3 zásadní maily – z nichž 1 jsem ti možná odeslal.

Neboť je v něm popsána celá moje plánovaná středeční maršruta.

K níž se může kdokoli přidat – což se ovšem nestane.

Takových potěšení totiž okolo mě není, bumtata bum.

Pak jsem mínil odjet vlakem přes Karvinou do Ostravy na Jurečkovou, zkouknout jen tak mimochodem, jaké tam v Domě umění mají výstavy.

Ale víc než notně pršelo.

Znáš důvody toho úsloví Pršelo jim štěstí?

Co poté mohlo leda tak napršet mně?

Tak jsem ti z nicnedělání udělal fotografii, kterou posílám v příloze.

Pak jsem dočetl Holuba.

A venku, i ve 14:00, pořád lilo – což je dobré znamení, že ve středu v Praze už lít nebude – poněvadž ani sám Pánbůh tolik vody nemá.

 

1. 6. Co jsem udělal:

Za dnešek bude moje bilance veskrze bídná, třebaže hnedka po 8. ranní jsem už působil v badatelně ostravského městského archivu v budově za přívozským kostelem.

V telefonních seznamech jsem našel 2x Leona Tikovského, párkrát jeho první ženu – a párkrát taky taky Leonovo společné bydliště s jeho druhou ženou v tom už známém mi věžáku stojícím s číslem popisným 2 mezi dvěma parkovišti na ulici Krátké.

Taky jsem dostal pát mailů nazpátek, některé i s obsáhlejšími zásilkami, přičemž jsem jich taky pár hned ráno rozeslal.

Všecko tedy odsejpalo až zhruba asi do půl třetí, byl jsem ve stavu příprav na zítřejší úterý, že udělám podklady nejmíň na 3 blogy, jenomže jsem už nevydržel všechny ty moje bolesti, které mě v posledních časech obtěžují, a odešel jsem se nechat konečně poslechnout praktickou doktorkou.

Poslechy a pohmaty dopadly výborně, přesto se jí něco nezdálo a připojila mě na EKG.

Po patřičné chvíli mi oznámila, že mi vynechává srdce.

A že stav je akutní natolik, že bych si měl zajít na ambulantní vyšetření – a to nejlíp ještě dnes.

Což znamená, že mám navždy kromě po běhání i po mnohakilometrových výšlapech.

Podmínky mé existence mezi zdejšími prasaty, potažmo sviněmi, jimž jsem setrvale genocidně zločinně vystaven celých posledních 30 let, se tedy projevily.

Vysvětlil jsem lékařce MUDr., že dneska na vyšetření vyrazit nemůžu, poněvadž mám v tlakáči na plyňáku rozvařenou hrachovou kaši s uzeným kolenem, takže se pokusím zítra, jestli do rána neumřu a stihnu vyrobit obrázky do blogů.

Ale pak mi došlo, že bych je mohl udělat v čekárně ambulance frýdeckomístecké nemocnice, když budu čekat na příjem kvůli vyšetření.

Jestli si mě tam nenechají ležet k nějakému delšímu pozorování, ve středu ráno, jak mám domluveno, bych rád vyrazil do Prahy, v níž hned nejmíň na 2 místech na mne v badatelnách čekají nachystané příležitosti ke zfotografování, ať už řadu těch načatých 150 blogů, přes všechen setrvalý chrochot těch mě bezustání obklopujících sviní, posledními asi 13 kousky konečně dodělám.

Ještě stáhnu dnešní ranní fotky z nikona do počítače – a budu připraven.

 

 

.

 

---