Uražená žena

býváš okem hurikánu

chvilkou klidu v bouře středu

když mě vezmeš do podnájmu

jako kocour blahem předu.

v bodě zlomu, ticho zmizí

jako by byl konec světa

ten se zboří v hrozné krizi

všude kolem něco létá.

Klid je pryč a tys tou bouří

kroupy máš co kastaněty

v plamenech má sídla hoří

ve svých vlnách topíš světy.

 z malých kapek skládáš řeky

ty se derou ze svých břehů

 ničíš domy trháš střechy

 vraždíc lásku, city, něhu.