Budeš tu?

1991 - 1995

Budeš tu ještě zítra?

Až popluji po moři,

až mě hořící šíp spálí?

Budeš tu večer,

po tom všem?

 

Poznáváš moje doteky?

Poznáš moje pohlazení,

když nevidíš vzkazy,

jenž ti nechávám

na zrcadle?

 

Víš vůbec, co je láska?

Tušíš, co lze cítit?

Přes druhý břeh,

s penízky na očích,

letmě máváš mi.

 

Chichotáš se mi do tváře,

smích býval náš,

ostatní zapíjeli šeď

a barevný svět

lpěl na našich odstínech.

 

Praha zářila, když jsem tě tam uviděl.

Kroupy padaly z očí a já nechtěl

tak smutnou tvář opustit.

Zazpíval jsem bez upozornění,

pár vteřin trvalo nejkrásnějšímu úsměvu

pokořit stud a svět byl náhle jiný.

 

Míhala ses mi v Athénských tržištích,

nesouhlasně kývající při nákupu cuket

a zatrhujíc mi jejich mačkání v utěrkách.

Seděla jsi vedle mě, když jsem se

nervózně rozhlížel po desítkách 

skútrech na semaforech

a tipoval koho z nich srazím.

 

V Makedonských ulicích Skopje

jsi neustále překypovala životem.

Břicha jsme si plnili balkánským sýrem

a osmanskými pozůstatky sladkostí.

Mávali jsme jejich vlajkou a házeli balónky,

kráčeli bok po boku s cizinci

a přesto se cítili jako doma,

možná víc než kdykoliv předtím.

 

Na březích Středozemního moře,

v zátokách měst Černé Hory,

jsem ti řekl ta nejintimnější slova,

ani ve snu by mě nenapadlo,

že anděl jako ty, stvořený pro zemi,

by mohl obyčejnému smrtelníkovi říct,

ano.

Na terasách restaurací Podgorici jsme

oslavovali vítězství nad samotou.

 

Dost dobře nedokážu popsat,

jak jsem se v tobě poztrácel v horách

a mýtinách Bosny a Hercegoviny.

Jak jsem s tebou tancoval

v Sarajevských hospodách

a procházel si staré město,

plné lidí všech ras a náboženství,

plné naděje v soužití člověka,

bez ohledu na jakýkoliv projev zevnějšku.

V tom městě plném jizev a starých křivd.

 

Budeš tu ještě zítra?

Až přestanu lapat

po tvých obrázcích,

v mé staré paměti.

Budeš tu i přes noc?

 

Léta už splynula,

čas už vůbec neví,

kde bývalo veselo,

ale stále pluje,

jako proud v oceánu.

 

Budeš tu až naposled

vypustím tvé jméno 

z mých chabých úst?

Budeš mě pak hladit,

jako tenkrát v Sarajevu?

 

Já jsem tam nebyl,

ty jsi šlápla na válku

a celý svět vyletěl pryč.

Proto se bojím,

jestli tu budeš i zítra.

 

 

---