Zásah do systému

Jedna ze starších věcí. Spíš takový rozvinutější vtip.

Jen to prosím nezkoumejte z fyzikálního hladiska, je to opravdu žertík.

 

„Ne! Ty mi špatně rozumíš? Řekl jsem ne!“

Názory staršího a mladšího diskutujícího se evidentně dost lišily. Mladší naléhal čím dál více a starší zatím klidně odolával, i když muselo být unavující odmítat někoho, kdo odmítnutí nechce slyšetí.

 „Ale no tak, to přece nemůže být tak těžké,“ naléhal dál mladší.

 „Vůbec nevíš, o čem mluvíš.“

„Změníš pár vzorců, tu a tam něco upravíš, posuneš …“

„Chápeš vůbec, jak je těžké vyladit všechny vzájemné vztahy? Je to piplačka, nad kterou jsem strávil dost času na to, abych o tvém návrhu vůbec neuvažoval.  Jakýkoli omyl může celou dosavadní práci zhatit.“

„Takže ne?“ mladší zřejmě pochopil, že tudy cesta nevede.

„Ne!“

„Tvoje poslední slovo?“

„Moje poslední slovo!“

 

„Tak co kolego?“ bělovlasý muž napůl vstal z kavárenské židle, aby přivítal příchozího.

V jeho hlase byla znát značná netrpělivost, přesto, že se jí snažil skrýt za notnou dávku starosvětského vychování.

„Dobrý den, profesore Kozlowski,“ posadil se k jeho stolu muž lehce asijských rysů s aktovkou z teletiny.

„Dobrý den, doktore Kangu,“ odpověděl sedící muž poněkud provinile. „Omlouvám se, měl jsem vás nejdřív přivítat.“

„Vůbec se nemáte za co omlouvat, na vašem místě bych reagoval stejně,“ ujistil jej doktor Kang. „Možná i hůř,“ připustil po chvilce zaváhání.

„Ano, uznávám, jsem netrpělivý jako zamlada, při zkoumání nukleoidů.“

„Při vší úctě, k vašemu dosavadnímu výzkumu, toto je mnohem zásadnější objev, než všechny nukleoidy vesmíru.“

„Takže jste mé závěry potvrdil, nebo vyvrátil?“

Doktor Kang jen chvíli přikyvoval, jako by nevěděl, kde začít a chtěl si utřídit myšlenky. Pak z aktovky vytáhnul fascikl listin.

„Doufám, že mi prominete, i když používám počítače, maily, mobily a techniku vůbec, důležité věci mám rád na papíře.“

„Jistě, jistě, já jsem na tom stejně.“

„Tak v první řadě, musím říci, že mě zprvu dost zmátlo, že jste oslovil právě mě, tak říkajíc, svého odpůrce.“

„Myslím, že některá média nás označují za nepřátelé.“

Zdvižený ukazováček a krátké pousmání doktora Kanga mu dalo zapravdu.

 

 

„Zdravím.“

„Co zase chceš?“ starší diskutující očividně nebyl příchodem mladšího příliš nadšen.

„Jdu se zeptat, jestli sis to rozmyslel.“

„Rozmyslel co?“

„Ten můj nápad.“

„To už jsme snad probrali, ne?“

„No já myslím, že jsme to posledně neuzavřeli tak úplně dobře.“

„Ujišťuji, tě, že pro mě je to uzavřená záležitost.“

„Díval jsi se poslední dobou na ten svůj výzkum?“ vybuchnul mladší.

„Sám sis odpověděl – je to můj výzkum, takže ano!“

„A co si myslíš o sérii VSMR?“

„Nepřeháníš to?“

„Takže nedíval! Já teda ano! A ta úprava vzorců návaznosti v prostředí by vedla ke zlepšení vývoje!“ na jeho překotném vyrážení vět bylo znát, že se bojí, aby ho starší nepřerušil dřív, než řekne svůj názor.

„Budeš se divit, ale sleduji bedlivě i tuto sérii a ještě víc se asi podivíš, že jsem se seznámil i s tím tvým návrhem!“

„A?“

Série VSMR se vyvíjí stejně, jako ostatní preparáty, jde o výzkum vývoje a to si prostě vybírá svou daň. Tvůj zásah do toho systému by vývoj narušil a nemá opodstatnění v zavedených systémech,“ mentorsky poučoval starší.

„Tobě není líto těch tvorečků, tam?“

„O to přece nejde! A i kdybys to nakrásně zapracoval, příliš by to ze systému vyčnívalo.“

 

„Doktore Kangu, vy mě příliš napínáte, to si snad nezasloužím,“ poposedl si profesor Kozlowski.

„Musí vám být jasné, že u takto závažné otázky, se nedá odpovědět jedním slovem.“

„Jistě, jistě,“ zdvihnul profesor ruce v obranném gestu, „už nebudu vyrušovat, jen povídejte.“

„Nastínil jste závažnou otázku,“ zachmuřil se doktor Kang. „Uznávám, že jsem se ze všech sil snažil vaši teorii vyvrátit.“

 „Snažil?“ doširoka se usmál profesor Kozlowski, ale vzápětí opět zvednul dlaně v hraně obranném gestu.

„Snažil,“ potvrdil doktor Kang. „Marně,“ připustil po chvíli.

Vítězný úsměv profesora Kozlowskiho vydal za všechny slova.

„Ano, uznávám, že máte pravdu, oheň, plameny, žár a všechny, řekněme spektakulární projevy hoření nemají v našem vesmíru opodstatnění. Chemické i fyzikální projevy hoření, by se dost dobře obešly i bez toho. Z jistého úhlu pohledu mi to připadá, jako nějaká vsuvka do našeho zažitého systému.“

„Docela překvapení, co?“

„To tedy ano. Všechno co člověka udělalo člověkem, všechno na čem je založena naše civilizace je …“

„Dar z nebes?“

„Trefně řečeno,“ přikývnul Doktor Kang. „Opravdu to je, jako by nám oheň někdo daroval.“

 

 

„Tos přehnal, Promethee!“ zahřímal Zeus. „Zasahuješ mi do výzkumu evoluce! Projekt VeSMíR je můj!“

„Promiň Die, ale já ty vzorce prostě upravit musel! Ti tvorečkové tam si prostě oheň zaslouží.“

„Tohle si odneseš, Promethee! Za to ti komise vytrhne játra z těla!“

 

---