Cestou na vlak

Díky MilanHe, jsi laskavý.

Děkuji Ti A2a2a za pochopení těch nepatrností, bez kterých by celek nebyl celý...

Moc hezké :-)

Nabízíš řadu obrázků, nepatrných a přitom by bez nich byl svět určitě prázdnější.

Jedna mladá, jedna zralá,

dvě ženy jdou k dráze,

oběma je blaze,

radují se z mála.

Však nejsou málem krásy světa,

jež se smysly loví,

kňour, co funí v křoví,

bejlí, které vzkvétá.

Děkuji všem za krásná slova, která hřejí. 

Vesuvanko, ano, i houští kopřivice (vysoké kopřivy s malým krásným pláckem v pozadí) mohou ukrýt spící lakomici, mě. A vůbec netuším kolik gramů - kil - bych musela sníst, aby se účinek máku projevil...

Taká prozaická aktivita a hľa ako sa dá pretaviť, keď má niekto otvorené oči. 

Radmilo, díky :-))). Ano, lakomá žena, ale já jsem si ji nedovedla představit spící v houští kopřivice na kraji pole makovic,  ledaže by...., ale to už bych teď moc fantazírovala o nezralých makovicích a účinku papaverinu :-)))

Luboši, Tobě Tip za verše, protože jsem se v nich také našla :-)))

Luboši, Tvé verše jsou trefné a zdá se, že si na tom místě byl též, možná byls tím běláskem... protože tak to bylo... 

Radmila pospíchá k železnému oři,

nožičky kmitají, skoro až baletí,

všude jsou rostliny, všemožní tvoři,

kukadla vítají těšit se z havěti.

Slečna se zastaví, ach, těch krás tu je,

však sotva napraví, že vlak jí ujel…

Díky Vesuvanko, lakomice je lakomá žena.

Pěkné postřehy během cesty na vlak, líbí se mně květy pampeluch :-))).

Zaujaly mě verše:

Překrásně modré nebe více, neuzří srdce lakomice,

která spí v houští kopřivice, na kraji pole makovic,

ale  marně pátrám po tom, kdo je lakomice, je to asi místní název některého živočicha... (zde mě napadla mrtvá myška, ale asi se mýlím).