Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO polední přestávce
Autor
Holzen
Školní zvonění
v uších se rozezní.
Nad mraky
zlatá ostruha tne
do slabin poledne
a on utíká,
seč mu síly stačí,
před těmi co křičí:
zrůdo! zrůdo!
Zdvihá příďové kolo,
rozpaží ruce,
lokty rotuje,
víc a víc zrychluje.
Hřídele moje
hybné jsou
a sílu v nohou mám.
Žádám o povolení
ke vzletu
ke světlu!
Ale koho to prosí?
Kdo ho v tu chvíli slyší?
2 názory
Díky za reakci, asi se to také tak dá říct, i když jinými slovy, než které bych volil sám. Já jsem při psaní myslel hlavně na šikanu a na to, že lidé odnepaměti hledali útočiště před hrozbami ve výškách, v nebi, v odletu pryč.
Asi jde v zásadě o archetyp příběhu vyvržence ze stáda, ve kterém mě zaujalo zejména ono prolínání útěku a startu stroje.