Holčička s chudé rodiny a je ji kamarádka

V malé vesničce žila malá holčička. Měla jen maminku která byla moc nemocná. A pro to že se nezvládala se starat tak ji občas chodila pomáhat sousedka. I ona měla stejně starou dceru. Která si s Adélkou chodila hrát. Soňa byla na rozdíl od Adélky bohatá. Ne že by byla milionářka ale měla víc možnost si koupit věci které Adélka nemohla. A tak Soňa nosila Adélce hračky které měla. A už si s nimi nehrála a nebo oblečeni které ji bylo malé a nebo se ji nelíbilo. A je ji mama s tím souhlasila protože věděla že Adélka to potřebuje víc než Sonička sama. Jednoho dne šla Soňa do školy a cestou se stavila u Adélky.  Zaklepala na dveře a Maminka od Adélky ji šla otevřít. Když otevřela tak za dveřmi stála Sonička.

Adéla: „ Je ahoj. Co ty tu??“

Soňa:„ Přišla jsem se za tebou podívat a něco jsem ti donesla.“

Adéla:„ A co?“

Soňa:„ vzhledem tomu že máš dneska ty narozeniny tak jsem ti donesla dárek. Jo a všechno nejlepší hodně zdraví a štěstí také lásky spokojenosti přeju. Jak já tak i maminka. Tady máš ode mne a moji mámí dárek. Adélka se usmála až ji tekli slzičky a nevěděla co říct. Jen obejmula Soničku a je jí mamu. Najednou se tam objevilo pár děti Soničky kamarádky. Jedna z nich zahlédla Adélku a začala se ji posmívat. Adélka začala plakat. A utekla. Utíkala jen tak jen to šlo. Až doběhla k velkému stromu a tak si sedla a seděla. Po pěti hodinami přišla k nim domu Sonička a zeptala se je ji mami kde je Adélka.

Soňa:„ Dobry den nevíte kde je Adélka?“

Maminka:„ nevím. Ti jsi jí neviděla? Ne. A jak víš že zmizela?“

Sonička:„           

A tak se rodiče Adélky a samotná Sonička šly ji hledat. Až ji našly v lese spící schoulenou u stromu. A kolem ni sedělo spousty zvířátek. A tak Sonička řekla.

Soňa:„ PŠ necháme jí spát a také ať nevyplašíme zvířátka. A tak si rodiče a Sonička sedly po podal aby nevyplašili zvířátka zároveň ji nevzbudily. Až když se Adélka probudila tak zjistila že kolem ní stojí spousty zvířátek. Tak stále dělala že spí. Ale zvířátka začala odcházet až tam nebylo ani jediné. A tak teprve pak se maminka se Soničkou odvážili jít. Když přišly k Adélce tak se ji maminka zeptala.

Máma: „ dítě moje co tě to napadlo utíct?“

Adélka: „ Víš mami mě se ostatní děti smějí jak vypadám a jak se obléká. A vůbec chci být sama.“

Mama:„ Tak to teda nedovolím zlatičko. Mama: „Soni prosím dohlížej mi na Adélku. Ať si nic neudělá.“

A pro to že Soňa byla starší tak vždy na Adélku dohlížela. Jednou když šly spolu ven že půjdou k Soni domů. Tak tam na rohu stála jedna holčička s dlouhými vlásky za zakřičela.

„ Ty si ale ošklivá!!         

Adélka se rozplakala a chytla Soničku a odešly spolu k Soničce domu. Když k ní došly k ni domu tak se vysvlékly a hned šli k ní do pokojíčku. Kde Sonička měla spoustu hezkých hraček. A hlavně dřevěnou hračku. Byla to loutka která se neustále smála. Ale přesto ji Adélce půjčovala. Kromě loutek tam měla panenky a malé akvárka s rybičkami a želvou. Jednou ji vytáhla z akvárka a Adélka si sní hrála. Pak ji Sonička vzala vrátila ji spět do akvárka. Potom si opláchli ruce a šli si hrát s hračkami. Sonička měla krabice plné hraček a vy táhla jen jednu. A v ní měla barbínu která měla tlačítko a když ho zmáčkneš tak začne zpívá. Adélka s toho byla úplně unešená. A tak ji na to Sonička řekla.             

Sonička: „ Adélko jestli se ti líbí tak si ji vezmi.“

Adélka:„ děkuji. To si  nemusela. Ale přece jen děkuji.“

Sonička:„ Ale ano já ráda. Adélka:„ děkuji a mohu zítra přijít znova?“

Sonička:„ Ano.“

Adélka:„ děkuji.“

Sonička:„ Není zač.“

A tak si Adélka odnesla panenku kterou dostala od Soničky. Cestou domů ji napadl jeden 12 lety kluk. Přišla domů celá potlučená. Ale pro to že měla malí pokojíček Začala plakat. Vzala si do ruky tu polámanou hračku panenku a začala ji opravovat. Když ji konečně opravila tak si sní chvíli hrála. Pak se převlékla a začala si sní znova hrát. Mezí tím si utírala slzy do kapesníku který ji dala maminka. Jednoho dne když byla Adélka venku a hrála si na pískovišti. Pak za ní přišla maminka a řekla.

Maminka:„ Adélko pojď sem.“

Adélka:„ Ano maminko?“

Maminka:„ Adélko je mi to moc líto ale umřela nám babička.“

Adélka:„ to né!!!!“ 

Maminka:„ Ale ano. Adélko je to tak.“

Adélka:„ neplakej maminko.“

Maminka:„ Děkuji ti Adélko.“

A tak maminka si vzala berle a odešla do kuchyně. Poté začala vařit oběd. V tu chvíli se mamince udělalo špatně. Adélka šla ke dřezu a ve sklenici ji donesla vodu. Pro to že moc dobře věděla co má udělat. Maminka to  tak dělávala babičce když ji bylo zle. A tak se dělo několik dní, měsíců a roků. Jeden se mamince udělalo tak špatně že ji museli odvést do nemocnice a tak pro to že to se neměl kdo o Adélku postarat tak nabídla maminka od Soničky že se o Adélku postará. Adélčina maminka byla moc ráda. A ták ji dala celé právo aby se sousedka mohla starat o Adélku. A tak se maminka s Adélkou nastěhovali k rodičům Soničky. Bydlely s nimi doté doby dokud se Adélčina maminka úplně neuzdravila.

                    KONEC