Manželem proti své vůli 12. - 13 .díl

Manželem proti své vůli 12.díl

Deris se snaží dostat zpátky za Lajou, ale místo toho se stává vězněm černokněžníka. Na hradě se zatím zabydlela temnota a smutek. Prokletí si vybírá svou daň na čarodějnici a ona slábne. Co bude s Derisem ?

 Na Hradě:

Moje síla se pomalu vytrácí. Brzo ze mě bude jen stará a protivná baba. Pomyslela jsem si a snažila se smířit se svým osudem. Zavolala jsem si skřety a Flíčka. „Všichni se vraťte domů. Tady vás nic dobrého nečeká. Podívejte.“ Ukázala jsem na černé mraky za oknem, které se kupily a vše okolo chřadlo, usychalo. „My zůstat a pomoct. Tady doma.“ Rozhodl hlavní skřet a vrátili se do sklepních prostor. „Flíčku nemůžu tě dál chránit.“ Drncnul do mě a hlavu si položil na klín. Zlehka jsem ho hladila. Uklidňovalo mě to a dodalo trochu odvahy. „Děkuji ti.“ Jen spokojeně zavrněl a zůstal stočený okolo křesílka a chránil mě. „Flí fli.“ Spokojeně ležel a nehodlal se hnout. Jsou jako moje rodina. Pomyšlení, že by odešli by mě ranilo ještě víc. Samota byla horší, než bych si myslela. V srdci zůstávala díra. Z litování svého rozhodnutí poslat Derise pryč, abych ho ochránila mě vytrhl krkavec ťukající zobákem na okno. Nesl nějaký kousek pergamenu. Ze všech sil se mi podařilo vstát a udělat pár kroků k oknu. Flíček dával pozor na každý můj pohyb a byl připraven mi kdykoliv pomoct. Otevřela jsem okno a převzala vzkaz.

 Msta započala. Tvůj manžel je můj vězeň! Černokněžník Vous.

 Začali se mi třást ruce, když jsem si přečetla zprávu. Hned potom se papír vzňal. Hněv a odpor prostupoval celé tělo. Chvěla jsem se. V tu chvíli se do mého dosahu dostavili všechny lahvičky s lektvary, které se mi podařilo vytvořit na čas jako je tento. Za jejich vypití musím darovat svůj život. Na nic nemůžu čekat a bez váhání je vypila. Modrá obsahovala sílu. Fialová moc a červená kapku lásky od Derika. Byla mojí nejnovější a nejmocnější co se mi podařilo udělat. Nabuzená a posilněná jsem nasedla na Flíčka, který se okamžitě začal zvětšovat do své původní velikosti. Na jeho těle vyrašily ostny a proměnil se v trnového draka. Každý jeho výběžek byl napuštěn jedem. Sebemenší škrábanec  znamenal smrt. Vzala jsem sebou protilátku pro Derise, aby na něm mohl odletět. Rychle jsme se vzdalovali od hradu.

 Skály byly na dohled. Vous to tu určitě celé protkal černou magií a pastí na cokoliv co létá. Nikdy jsem ho nepodceňovala, i když se mi ho podařilo minule porazit, tentokrát ho nenechám uniknout. Bude to poslední co udělám. Kouzlem se mi podařilo odhalit několik pastí a odčarovat je z dosahu. Každý takový čin mě stál moc sil, ale já doufala, že vydržím a Derise osvobodím. Vchod do jeskyně se pomalu odkryl.

 Flíček se na mě podíval a okamžitě zrychlil. Bylo jedno co se v tento okamžik spustí za kouzlo, aby nám ublížilo. Flíčka nemohlo dohnat a jeho tvrdá kůže působila jako štít.  

Manželem proti své vůli 13.díl

 Vchod do jeskyně byl na dohled. Stačilo se tam jen dostat. Flí přidal a okolo se spustily všechny obraná kouzla a skryté pasti. Než jsme se vyhnuli letícím šípům z druhé strany na nás byla hozená síť. Můj kouzelný štít a Flíčkova síla se nedala jen tak porazit. Vše se nám vyhnulo a spadlo do propasti. Nakonec se nám podařilo dostat se, až k vchodu a vletět dovnitř přímo k nohám černokněžníka Fouse. „Ty máš, ale odvahu.“ Rozezněla se po všech stranách ozvěna., až to rachotilo. Ani jsem se na něj nepodívala a hledala Derise. „ Kde je? Kam si ho ukryl?“ Měla jsem na jazyku mnohem silnější slova, ale nechci, aby mu ublížil. „Zapomeň na něj. To já se stanu tvým pravým manželem. Naše kouzla se rovnají a spolu budeme nejsilnější. Ovládneme svět.“ Vypadlo z Fouse a ještě se mi snažil lichotit. „To bych raději zemřela.“ Stejně se to brzo stane pomyslela jsem si a snažila se získat to co mi patřilo. „Derisi.“

 „Lajo!“ Zakřičel ze tmy další místnosti. To mi stačilo k tomu, abych to tu srovnala pěkně kámen ke kamení. „Tentokrát se připrav na svůj konec Fousy.“ Jen se mi vysmál a přešel do útoku. Byl rychlí velice rychlí. Chvíle nepozornosti a v rukou se mu zračila zářivá útočná koule. „Když nechceš mě, tak tě nebude mít nikdo!“ Derise se mi podařilo včas poslat pryč na skalní mýtinu daleko odsud. Nesměl se zaplést do kouzlení nás dvou, kdyby se mi snažil pomoct mohl by se zranit. Fous na mě hodil průzračnou kouli nabitou blesky a kouzlem. Byla přesně přede mnou, když se moje pohyby ještě víc zpomalily. Nevyhnu se jí. Flíček se přiřítil a celou jí zakryl tvrdou kůží svého těla. Následoval náraz, kdy to s celým místem otřáslo a ze stropu spadlo několik krápníků. Věděla jsem, že zemřu, ale ještě předtím musím zastavit Fouse, aby nemohl nikomu ubližovat. Síla odcházela a já se stávala otupělou a nemotornou. Fous měl převahu a věděl to. „Co, kdyby si se vzdala Lajo a provdala se za mě. Myslíš si, že nic nevím? Celou dobu mi vrány nosily zprávy co se u vás děje..“ Tou řečí mě překvapil a nepřipravená na další kouzlo jsem zaváhala. Vyslal svazovací kouzlo. „BUDEŠ MOJE!“ Spoutaná jsem se cítila jako na konci. Tohle bude konec, ale předtím musím vyhrát. „Nebudu ničí! Já umírám. Zrušila jsem smlouvu.“ Tohle ho naprosto vykolejilo. Nečekal, že udělám něco takového. Během toho jsem stihla povolit svazovací kouzlo a postavit se na vlastní nohy. Teď nebyl čas odpočívat a nebo se třást. Vypila jsem lahvičku a nabrala sílu. Povolám to nejsilnější co znám. „Buď poctěn. Uvidíš moje poslední čarování. Větrné tornádo mečů.“ Při vyslovení, ze mě odcházela všechna moje moc.  Podlomily se mi kolena a já klesla na tvrdou zem. Jeskyni se udělala tma a dovnitř se nahromadil vítr, který se roztáčel a šlehal široko daleko. Skále odsekával kousky a popadl Fouse do svého středu. Bylo slyšet jen skučení a kňourání. Tornádo ho propustilo a on se pomalu rozplynul v prach. Flíček během tornáda na můj rozkaz vyletěl ven hledat Derise a odletět s ním domů. Pomalu ze mě odcházel život. Každá buňka v mém těle byla napjatá jako struna. Elixír si vybral daň ve stejnou chvíli jako prokletí za zrušení smlouvy. Zblázním se dřív, než se rozplynu v prach. Stočila jsem se do klubíčka a čekala na poslední minutu, která se přibližovala.  

 Flíček letěl jako o závod. Cítil, že musí najít Derise co nejdřív jinak se stane neštěstí. Zmenšil se na dva metry, aby nezavadil někde o skálu a byl ještě rychlejší, protože byl lehčí. Zabočil za jeden výběžek. Deris se díval z mýtiny dolů na řeku, když si všiml, že k němu něco letí.

„Flí Flíííí.“ Slyšel z dálky a kupodivu tomu rozuměl.