Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

LEŤ

02. 07. 2020
0
0
244
Autor
Rendlík

Vidím tmu je taková
průhledná a pobledlá.
Je jí špatně vroucně snadně
v téhle partě koherence.

Sen se sní, pták si žížalu
sní. Sex máš s ní, vstoupíš
ona odpoví. Otevře ti dveře
ty své, do sebe. Jsi už tam
tak se tu sladce měj.

Utrhni list utrhni hnusný
hnis. Zkus život ten svůj
hníst. Jak ti chutná jsi si
s ním spokojen. Tak se
přeci trošku usměj. Nebo
plač rázně, když je ti tolik
špatně.

Utekl všem a stále ještě
uniká. Už ho nikdo nechytá
byl to balónek, vzduch z něho
kam si odešel. Už je splasklý
ne však prasklý, trochu vzduchu
a je v suchu.

Domeček z karet postavil
vítr ofouknul tenhle čin. Jeho
viň, jeho odsuď odsud až potud.
Ustrnul v pohybu náhle čas se
zastavil, stál tam a nic neříkal
jen se tomu všemu nehorázně
smál. Má tu moc každý den
každou noc i každou chvíli.
Prostě kdy bude chtít ten
čas zabrzdit, a i třeba tonoucí
se na poslední chvíli stébla zachytit.

 

 

 

 

 

 

 

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru