55

Koupil jsi zvířátka v plastových krabičkách.
Doma jsi vypustil dvojici na svobodu a díval ses na ni.

Ona, menší, světlejší, s roztržitými obrysy,
vypadá živě, kdykoli se podíváš,
přiblížíš se k ní, ucukne hned,
ale nebojí se na tobě přistát, trochu se projít a zase odletět.
Ráda se druží, ráda by tě vyhodila z bytu a udělala by z něj hodinový hotel.

On, protáhlý, tmavý, s pečlivou linií gumy, která ho v zádech dělí
na levou a pravou polovinu, stojí na otevřeném okně,
možná spí, možná se bojí, možná obojí,
jisté je, že si tě nevšímá ani v blízkosti,
rozený provokatér. Má pomalý pohled, poddajné tělo.
Jako by byl neustále připravený se ztratit.

Možná ho pozoruješ, protože ti připomíná dětství.

Dlouho se tváří, že se ani nehne,
plaší ho až bouřka, která teprve přijde.
Létá kolem dokola a tobě se nedaří ho uklidnit.