Do šklebu tvář zkřiví...

 

Už pro tu nádhernou diskusi pod dílem sem dávám:

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=508234

 

 Pacient pobledlý hlavu mírně zvedne

„Sestřičko“, zakvílí. Ze rtů odezírá

 „Vy jste mě podvedli

To je tma i ve dne?“

Umlkne na chvíli. Někde páchne síra

 

 „Byl jsem již naproti – na opačném břehu

minci jsem do dlaně vsunul převozníka“

Silně se zapotí. Vše je znovu v běhu

„Tvářil se prohnaně

Slyším, jak mi říká:

 

 „Opřu se do vesel v řece zapomnění

Ta bolest pohltí. Zmizí, co tě sžírá

Člun tě tam donese

Však co je, či není

pane můj, po smrti, poví tvoje víra“

 

 Člověka usmíří. Když to, co ho trápí

konečně odezní

tiše, bez humbuku

Zavřený v krunýři cítím náraz tlapy

co sekne po vězni, jenž chce něčí ruku

 

 Kde to jsem?“, zasténá

„Kdo v mé ráně šťourá?

Já toužil odejít, neprobrat se živý“

Šmouhy se na stěnách slijí do kocoura

Zamňouká: „Později“

Do šklebu tvář zkřiví…

 

 

---