BRUM

Založený pak skromně odložen.
Na stranu dán, nekompromisně.
Zcela jistě, nu jistě proč, otázka ční.
Zní tu hlas, není můj je zcela vyjevený.
Kompromis čte si smlouvu ze světem.

Slza ukápla z oka, jenž se do hloubi
někam propadá. Změnila se nálada,
sebe sama pokládá a zase zvedá se.
Skromnost odlita do zlata, je prachatá?
Nastal útok slov, vrať je nazpět nejsou tvé.

Prý je hloupý, nebo jenom skoupý na slovo.
Uteč nebo jdi do ataku, smrti na proti tak už
jdi. Nebreč můžeš jenom večer, zcela tajně.
Utopenec je dobrý jenom v láku té sklenice.
Opice tu skáče, tak už vypadni z té hospody.

Jsem jen lež obalena lehce do pravdy, jak se
jmenuji. Otvírám ty dveře, do pokoje kde jsou
jen stroje. Prý jsou to lidé, tak proč mají jenom
ten škleb jediný. Takový ten co je podivný i za temné
tmy, kdy není ani vlastně slyšet. Vyskočím do výšky
létám chvíli, dopadnu na zem, red bull jsem prubl.