LIFT

Utíkám si skrze svět, do ticha.
Zastrčen do mezí, dané jen
tak mezi řečí. Idiot tu na stole
křepčí, ječí, nepohrdne zvracením.
Vrátil to vše v tak nechutné podobě.
Z podniku neúctyhodně vyhozen.

Válí se tam na zemi, opička ho ráno
opustí. On tam leží, lidé ho překračují.
Svět se náhle otevřel, už si vzpomněl.
Je mu zle pod kola aut by se rád vešel.
Na semaforu by se houpavě věšel. Z
masovým vrahem by se rád sešel, jako oběť.

Útok všednosti, realita liška tvrdou nití
podšitá. Už nic není možné jako včera
bylo. Byl jsem král a dnes jsem poslední
pes. Ten nejubožejší, noha mu chybí pajdá
si tím životem. Žere zdechliny, připomíná to
že život je někdy jenom sráč. Do útulku ho
dají a za nějakou dobu ho utratí, zač za nic.

Zrcadlo se na mne dívá, hlavou kývá kde je
ta chyba. Obličej který hororové postavy
připomíná. Je to bída a to přímo i s nouzí.
Tak tohle chceš venku ukazovat, vybuchni.
Detonuj teď a v tuto chvíli, včera bylo dosti
pozdě. Jo teď po tom faceliftu vypadáš už
skoro jako člověk. Ale ven jenom v noci prosím.