NEMESIS

Stínám hlavy krev se valí.
Sním sen o budoucí nicotě.
Valím se odprošuji minulost.
Něco se stalo co život mě stálo
Někdy je méně více, plíce naplněné.

Strůjce všeho, znám tvé tělo.
Je jako mé opozděné uvrhnutí.
Stojím tu opodál jako jablko ukousnuté.
Dupnu na tebe, tak až z tebe vše vyteče.
Dokonalá rudá pohroma, pro to tělo bez ducha.

Svítím si tu jako žárovka, jsem hoden tohoto světa.
Jsem plodem nejkrásnější, nejmilejší bytosti.
Odsouzen však jen k živoření, čím jsem vinný.
Dojdou rýmy dojdou slova, pak nastane to kóma.
Zas a znova do boje na meče a na nože do tvého
mého těla.

Jsem dokonale odzbrojen fízl do mě jen tak střelí si.
Je jich tu hafo já jsem dnešní terč olova plný střet.
Uznávám že obloha je nahoře zem je dole já jsem mezi.
Vstávám nadávám vyndávám se z postele zle mně je.
Voják bodá bajonetem do břicha tam vše z protivníka uniká.

Nejsem mladý nejsem starý uprostřed tam teď hostuji.
Tam ve své sluji jako drak jen jednu hlavu však mám.
Strnulost věků zápas století mezi zlem a ještě větším
neklidem. Mocná zem hraje hru o vládu nad tím vším.
Vidím stín létá tu hnilobná potvora, zabalena do kimona.
Idiot trenky spálí, doma si pustí dětské porno čiré dmuté zlo.