Namlouvám

Šedé jsou mraky šedé je nebe

je ráno, kterým se právě teď stmívá

v zrcátcích kaluží mám střepy sebe

jak už to tak brzy kolikrát bývá.

Nezbývá dívat se k sobě jen pod nohy

když se chci uvidět skutečný jen

a spatřit tváře mé i kousek oblohy

skrz který prohlédne i slepý ven.

Na březích chodníků stojím zde s jinými

kteří se chystají najít svůj brod

na mostech přechodů pod domy sinými

já však jdu tam, kde je nejhlubší proud.

A město tiché je ještě se probouzí

pohřbívá světla lamp zhasínám též

minutu úžasnou čas se mi prodlouží

namlouvám si jednu velikou lež.