CCA

 ;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;; 
Hořící mé slzy padají.
Ne nevzdám se dnes
ale ani zítra nepůjdu do boje,
za svým postojem. Život
si zamítám někdy i odmítám.

Vidím různé věci vidím sen.
Noční můru plnou kajícnosti.
Zrůdu požírající mne v temné noci.
Den se nosí nepomůže, hněv ještě
spí. Já tu bdím spát se bojím trpce

Utopený ve své slze, tajně drze.
Upouštím, ustupuji, uzurpovaný.
Lžíce plná výstřelu, od hněvu.
Talíř pln mých postřehů a náhledu.
Nic si neberu, nic si nevezmu, neunesu tmu.

Vše to tu nechám tak nějak bezprizorně.
Střídám své nálady do netečnosti
naprosté, k pouhému přežití dovětku.
Uzpůsoben k dlouhému soužení.

Proč se neměním, někdo my to
slíbil, doposud nesplnil, roznítil
mé soužení, k naprostému boření.
Kdo mně spraví, ne davy jeden stačí.
Jsi tady někde, operuj mně třeba i.

Chci jen vědět  co se mnou je. Proč
cítím to co cítím, diagnóza špatná.
Nahá odpočatá něco nahmatá, utrousí.
Vousy na mém obličeji, vypadněte hned.
Nebo vás oholím a nástroje mám, dynamit.

Upustil jsem duši asi na zem, rozbila se.
Rozbitý jsem celý, kdo mně spraví.
Nikdo neuvěří všichni někam běží.
Jen já tu stojím na zádech, slona.
Opona se zavírá, je neproniknutelná
Nic nevidím, necítím, neslyším, zakrytý.

Proč a před čím, jsem tak ostudný. Asi
ano stydím se sám, přede všemi. Jsou
tu stěny neproniknutelné, buším pěstí.
Odstraňte je pustíte mně, nechci vidět slunce.
Nechci vidět mraky, chci jen tmu chce mě ona taky.

Stojím uprostřed křižovatky, auta tu houkají.
Jdu na červenou, přejet v nastalém odnětí.
Mého žití bytí tu zde, jako člen společenství.
Utržen jako list z kalendáře, který už odešel
do dějin. Nemá slov naprosto odzbrojený,
vyčerpaný tím bojem. Zbývá ještě něco uprostřed
mně, co by chtělo bojovat za zítřek za další dny.

Chtěl bych být dítě ještě pln očekávání dobrodružství
života. To se nekoná, je tady závora je kovová nedá
se překročit, přeskočit ba ani pod plížit, rozkopat.
Je tu tma zima nevlídně prší tu hněv, sněží tu zloba.
Nedáš si pozor když spíš zobe tě sup, vlci požírají.
Svět je tady jako kraj, bez přísunu dobrých skutků.

Otázka zní proč, odpověď zní protože prý může.
Je tu vysoká zeď, dostat se přes zní do světa bez ní.
Jaké to tam je, chci být v jiné kůži, ty buď chvíli v té mé.
Utečeš hned budeš chtít zpět tu svoji, zabiješ pro ni.
Něco tu zvoní možná umíráček, kdopak tu zemřel.
Umřelo tu štěstí, dobré žití, věcné bytí, lidskost vně.