Podlézání

Vidíš to zábradlí, děvče?

Uvědomuješ si jeho dřevěné tyče? 

Každý den kolem chodíváš, 

a své lokty o něj opíráš

 

Máš před sebou kouzelný výhled, 

vše co si kdy chtěla, je na dohled,

Prohlížíš si to celou věčnost,

zapomínáš na skutečnost

 

Marně hledáš do světa bránu, 

chceš se dostat na druhou stranu

Už si zkoušela přelézt tu překážku? 

Přehoď přes ní aspoň jednu nožku

 

Je to na tebe moc vysoké, 

děvče modrooké? 

Vykasáváš dlouhou sukni, 

jsou vidět tvá stehna barokní 

 

Nohy máš plné třísek,

chybí už jen kousek

Stále nic? 

Zbav se těch hranic

 

Dochází ti trpělivost,

Odhazuješ svou hrdost 

chceš zábradlí podlézt,

vybíráš si nejsnadnější z cest

 

Svůj svět už máš na dosah,

když v tom přichází zásah,

rána trefená přímo do tvých zad 

netřeba už bojovat 

 

Náboj se prodral střevy,

trhá ti plné krve cévy, 

cukáš se v rudé kaluži

už netrápí tě škrábance na kůži

 

Dej sbohem rajské zemi,

dýcháš už jen s obtížemi,

tvůj pohled ztrácí zaměření,

děvče, je konec pomíjivému snění 

 

---