Převratný způsob řešení problémů! Neřešte je!

   Účelem tohoto textu je seznámit čtenáře s novou a převratnou metodu přístupu k našim problémům, jejímž prostřednictvím jsme schopni problémy nejen že vyřešit, ale vedle toho ještě navíc získat významný duchovní benefit, schopný nás výrazným způsobem posunout vpřed v našem duchovno osobnostním vývoji. Pojďme tedy na to!

   Každý problém, stojící před námi a vyžadující řešení, má tendenci vtahovat nás do sebe. Má schopnost intenzivně na sebe přitahovat naši vědomou pozornost.

   Ve snaze řešit problém, se do něj hluboko noříme a stále se jím zabýváme. Přemýšlíme, trápíme se a hledáme řešení. Často kvůli tomu nemůžeme ani spát, nechutná nám jíst, jsme frustrovaní, nebo cítíme hněv a vztek. Cítíme tíhu ve svém nitru, přicházejí deprese, a my jsme nuceni hledat pomoc. Nejdříve u přátel, později u psychologů, a nakonec u psychiatrů.

   Jakým způsobem tedy efektivně řešit své problémy?

   V první řadě bychom si měli uvědomit, že absolutně všechno, co bylo popsáno výše, se děje v naší mysli. Měli bychom si uvědomit, že problémem se zabýváme, snažíme se ho řešit a zápasíme s ním v našem rozumu a v mysli. Ony jsou vnitřním prostorem, kde to vše probíhá a kde se to všechno děje.

   No a to, co je skutečně převratným je uvědomění, že za neschopností vyřešit mnohé zásadní problémy, stojí právě náš rozum a naše mysl, které toho v složitějších případech nejsou schopny. To znamená, že samotný problém není ani tak v problému, který se snažíme řešit, ale v nedostatečnosti rozumu a mysli, které ho nejednou nejsou schopny uspokojivě vyřešit.

   Je totiž zvykem, že lidé nejvíce důvěřují právě rozumu a mysli. Domnívají se, že právě ony mají největší kompetenci. Ale o tom, že tomu tak vůbec není, svědčí čekárny psychologů a plné čekárny psychiatrů. Svědčí o tom osudy mnoha lidí, jejichž jejich závažné problémy doslova ničí a vnitřně trvale užírají.

   Lidé musí dokázat přijmout fakt, že mnohé naše problémy nejsou řešitelné prostřednictvím rozumu a mysli. Že jsou jimi řešitelné jen načas, jen krátkodobě a nedostatečně, aby pak znovu povstaly v jiné formě a ještě intenzivněji.
    
   Tím se už dostáváme ke klíčovému uvědomění, že pokud se máme dostat z tíživé pasti neřešitelných problémů, můžeme toho dosáhnout pouze tak, že se povzneseme nad nedostatečnost rozumu a mysli. Že přesuneme naše vědomí mimo rozum a mysl.

   Kde? Do reality jiné a vyšší! Do reality našeho vyššího "já", stojícího nad realitou našeho nižšího "já", reprezentovaného rozumem a myslí. Musíme se povznést do reality našeho živého ducha, žijícího ve sféře, kde žádných problémů není. Kde je jen štěstí, radost a harmonie.

   Toto ale můžeme dokázat jedině tehdy, když pochopíme a hluboce si v sobě uvědomíme, že máme ve svém nitru dvě "já". Že v sobě máme dvě úrovně osobnosti. Úroveň nižší, reprezentovanou rozumem a myslí, a úroveň vyšší, reprezentovanou našim duchem.

   Naše nižší, rozumové "já", má spojení s hmotou a fyzickým světem, a naše vyšší duchovní "já", má spojení s věčným Duchem.

   Naše nižší "já" je omezeno pozemským pojetím prostoru a času, ale naše vyšší, duchovní "já" stojí vysoko nad pozemským pojetím prostoru a času.

   Naše nižší "já" je omezeno materiální realitou, a naše vyšší "já" je spojeno s věčnou realitou Ducha, v níž matérie a s ní související problémy nemají místa.

   Pokud tedy dokážeme akceptovat realitu existence dvou "já" v nás, a pokud se vnitřně dokážeme povznést od svého nižšího "já" k tomu vyššímu, dokážeme se tím zároveň odpoutat od všech problémů. Dokážeme se od nich oprostit a získat nadhled nad myslí, a tím také nad problémy, které v mysli rozebíráme, a do kterých nás náš rozum a mysl neustále vtahují.

   Tak získáme nadhled a schopnost dívat se na všechno svrchu. Získáme schopnost vymanit se z problémů a ocitneme se nad nimi. Už nás nevtahují do sebe a my se díváme na ně už jakoby nezúčastněně. Jakoby ani nebyly naše.

   A právě v tomto spočívá řešení! Naše povznesení se nad rozum a mysl, naše odpoutání se od nich a získání nadhledu, a také naše odosobnění, jsou pravou cestou k nalezení efektivního řešení problému. Nejen toho dočasného, ale skutečného a pravého.

   Neboť největší pravda života spočívá v tom, že řešení mnoha věcí, které nás dlouhodobě trápí, se nachází právě ve sféře mimo rozumu a mysli. Ve sféře věčného ducha, který ve své všeobsáhlosti nahlíží najednou minulost, přítomnost i budoucnost, a proto je člověku schopen ukázat správnou cestu a správné řešení všech jeho problémů.

   Otázkou teď už jenom zůstává, jak dosáhnout žádoucího povznesení vědomí člověka z jeho nižšího "já", reprezentovaného myslí, k jeho vyššímu "já", reprezentovaného jeho duchem.

   Ukažme si dva způsoby, jak je možné toho dosáhnout.

   Prvním a nejefektivnějším z nich je modlitba. V dnešním ateistickém světě není mnoho lidí, které napadne hledat řešení vlastních problémů právě tímto způsobem. Také to je jeden z důvodů, proč tak narůstá počet depresí a různých psychických problémů.

   K čemu dochází, když se s prosbou o pomoc obrátíme ke Stvořiteli?

   Dochází k tomu, že naše vědomí, které je standardně ukotvené v rozumu a v mysli, zabývající se nejrůznějšími myšlenkami a problémy, se povznese v prosbě ke Stvořiteli do sféry mimo rozumu a mysl. Naše vědomí se pozvedá do sféry ducha, získává nadhled, a prostřednictvím duchovního vnuknutí a inspirace přijímá, jak se k danému problému správně postavit a jak jej správně řešit. To vše přijmeme a pochopíme prostřednictvím svého citu, protože náš duch, znalý řešení, se v nás projevuje citem.

   No a druhý způsob povznesení se nad naše nižší "já" může být třeba takovýto:

   Na jistém ostrově existoval klášter, proslulý tím, že do něj přicházeli lidé moderní doby, plní různých problémů, depresí, a nejednou také ve špatném zdravotním stavu. Po pobytu v klášteře však z něj odcházeli radostní a fyzicky zdraví.

   Co zázračného tam s nimi mniši udělali?

   Klášterní hosté pracovali v zahradě a plnili také jiné povinnosti, potřebné pro běžný chod života v klášteře. Nicméně jejich prvořadou povinností, bez ohledu na to, jak se cítili a jaké problémy je tam dohnaly bylo, mít neustále na tváři rty, roztažené do úsměvu.

   Kdo byl vícekrát za den mnichy přichycen, že tak nečiní, dostal službu navíc, nebo se musel postit o chlebu a vodě.

   Milí čtenáři, zkuste si to někdy sami doma. Bez ohledu na to, jak se právě cítíte, a bez ohledu na to, jaké problémy máte. Třeba i násilím zkuste udržet úsměv na své tváři.

   Úsměv je totiž výrazem radosti, a radost proudí z ducha. Čistá radost, a z ní pramenící úsměv, ve skutečnosti pocházejí z ducha, ale platí to také opačně. Úsměv a radost se mohou stát naší cestou k duchu.

   Jen to zkuste a uvidíte, co to s vámi udělá. Uvidíte, že s úsměvem na tváři nelze hloubat o problémech. Váš úsměv je totiž něčím, co vás je schopno povznést ze sféry hloubavého rozumu a mysli, do sféry ducha a radosti. Prostý úsměv nás je schopen odpoutat od našeho nižšího "já" a povznést k našemu vyššímu "já".

   A byť jen v krátkém dotyku s radostí, mírem a harmonií našeho vyššího "já", spočívajícího ve Světle, může potom posílit naše vědomí, může se posílit naše osobnost, a v duchovní inspiraci můžeme přijmout optimální způsob řešení toho, co nás trápí.

   Neboť klíč k řešení všeho, s čím si neumíme dát dlouhodobě rady, nespočívá v rozumu a v mysli, jejichž hranice a možnosti jsou čistě pozemské, ale jedině ve sféře pozemské a fyzické neomezenosti Ducha.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š