Den zalitý sluncem

Ležíš ve vlhké trávě, 

brouci lezou ti po hlavě 

a na tvé sametové tváře

dopadá slabá sluneční záře 

Zelené oči zahleděné máš do dáli, 

kde skrývají se nesmělé skály

mezi zelenými lístky a stvoly trávy,

aby je nikdo nenašel, mají obavy 

Zlaté vlasy zvedá ti lehký vánek,

jsi klidný jako kdyby si předstíral spánek,

nad tělem máš poletující ptáčky, 

připomínající vojenské stíhačky 

Kolem tebe se ozývají rány,

jsou slyšet z každé světové strany, 

ještě si nehnul ani brvou, 

že by to bylo únavou? 

Dopadá na tebe lepkavá hlína, 

na tvá ramena, trup i do klína, 

po tvé pravé ruce utvořil se kráter 

a někdo spustil u tanku startér 

Děje se toho kolem tebe tolik, 

za nedlouho bude o tom psát každý historik, 

na tebe už si však nikdo nevzpomene

a za pár let ani ta, jejíž fotky v ruce máš sevřené 

Okrádají tě o věci, 

tobě už je to jedno přeci,

stává se z tebe překážka na bitevním poli,

házejí tě mezi umírající a mrtvoly