O záhadné identitě neznámého z evangelií

   Jako tajemná nit a dosud neobjasněná záhada, objevuje se v evangeliích i ve Zjevení Jana znepokojující a záhadná identita neznámého. Přímo, nebo nepřímo se o něm často zmiňuje Kristus, a píše o něm také Jan ve své Apokalypse.

   Kdo je to? Co je to za osobnost a jaké má poslání? Pusťme se do tohoto, téměř detektivního pátrání, které rozhodně stojí zato.

   Zmíněná záhada nám začíná bít do očí hned na začátku Nového Zákona, v úvodu Matoušova evangelia. V kapitole nazvané "Početí a narození Ježíše" Matouš píše, co řekl anděl ve snu Josefovi o Marii: "Porodí syna a ty mu dáš jméno Ježíš (Vysvoboditel), neboť vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.

   A Matouš sám dále dodává: "Toto všechno se stalo, aby se splnilo, co oznámil Hospodin ústy svého proroka:" Hle, panna počne a porodí Syna. A dají mu jméno Imanuel, což v překladu znamená: S námi je Bůh."

   Dále se v této kapitole píše: "Když se Josef ze snu probudil, udělal jak mu kázal anděl Páně a vzal si Marii za ženu. Ale nežil s ní, dokud neporodila svého prvorozeného Syna. I dal mu jméno Ježíš."

   A naše detektivní pátrání začíná, protože v této stati se nepíše o jedné osobě, ale o dvou! Píše se v ní o dvou osobách s rozdílnými jmény, které mají rozdílné významy. Zcela jasně je tam přece řečeno, že dítěti Marie dali jméno Ježíš. Ne Imanuel! Imanuel je někdo jiný! Stačí pouze minimálně věcný pohled na uvedené skutečnosti, a očividný rozdíl mezi dvěma jmény se stane zjevný každému vnímavému čtenáři.

   A pojďme v našem pátrání dál. Ve všech evangeliích se používá slovní formulace "Syn Člověka". Je však velmi zvláštní, že Ježíš často mluví o Synu Člověka ve třetí osobě. Například takto: "Když jednou přijde Syn Člověka". Pan Ježíš tedy o něm hovoří ne jako o sobě, ale jako o někom jiném! No a právě v již zmiňovaném, Matoušově evangeliu, se ze všech evangelií mluví nejvíce o Synu Člověka v třetí osobě, jakoby si apoštol Matouš jako jediný uvědomoval, že jde o někoho jiného, než o Ježíše. Ježíš je přece Syn Boží, co on sám potvrdil před židovskou veleradou, a toto "rouhání" ho stálo život. Syn Člověka je tedy někdo jiný, ne Kristus, a právě proto je v evangeliích často zmiňovaný ve třetí osobě.

   A pojďme v našem pátrání dál. V evangeliích se nacházejí zmínky o tom, že Ježíš byl mnohokrát zklamaný z nechápavosti učedníků, kteří jeho slovům správně nerozuměli a vykládali si je jinak, než je on mínil. Proto, jak je také písemně doloženo, si často povzdechl: "Ještě i vy mi nerozumíte?" A proto také často v ústraní učedníkům vysvětloval, co jeho slova ve skutečnosti znamenají.

   Nechápavost učedníků a jejich duchovní nezralost, jakož také nechápavost a duchovní nezralost celého lidstva měly za následek to, že Kristus nemohl říct úplně všechno, co chtěl. Nemohl zjevit celou Pravdu, protože by ji tehdejší lidé nepochopili. Tato skutečnost je zaznamenána v Janově evangeliu: "Ještě mnoho vám mám toho říci, ale teď byste to nesnesli / nepochopili /. Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do celé Pravdy! On Mě oslaví, neboť z Mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je Mé. Proto jsem řekl, že z Mého vezme a vám to oznámí! "Jan 15, 26-27; 16, 12-15.

   Pan Ježíš tedy zaslíbil lidstvu příchod Ducha Pravdy v době, kdy už bude duchovně zralejší. On završí jeho poslání a zprostředkuje lidem celou Pravdu, kterou jim Kristus pro duchovní nezralost ještě ve své době nemohl dát. To vše v souhrnu znamená, že se zde opět mluví o někom jiném, o nějaké jiné osobě, která má přijít, a která není totožná s Ježíšem.

   A pojďme dále. Zanechme evangelií a podívejme se na Apokalypsu, čili Zjevení Jana. V kapitole 19 ve verši 11 se píše: "Hle bílý kůň a ten, který na něm seděl, nazývá se Věrný a Pravdivý. Spravedlivě soudí a bojuje. Měl oči jako plamen, na hlavě mnoho korun a napsáno jméno, které nezná nikdo, jen on sám. Oblečený byl do pláště, nasáklého krví, a jeho jméno je: Slovo Boží".

   A dále se píše: "Z úst mu vycházel ostrý meč, aby jím bil národy." A zase dál: "Sám bude šlapat vinný lis planoucího hněvu všemohoucího Boha."

   Pojďme řadu za řadou a větu za větou si rozeberme tato slova. A začněme větou: "Spravedlivě soudí a bojuje". Kristus o sobě řekl: "Já jsem nepřišel svět odsoudit, ale spasit", což je logické, protože byl Láskou. A Láska nesoudí, ale přináší spásu. Proto je také Ježíš nazýván Spasitelem.

   Z toho všeho ale vyplývá, že soudit bude někdo jiný! Někdo, koho osobnost tomu charakterově odpovídá. Někdo, koho vnitřní podstata stojí nikoli na bázi Lásky, ale na bázi Spravedlnosti. Neboť jakýkoliv soud je přece vždy spojen hlavně se spravedlností.

   Dále si všimněme slova: "... a na hlavě měl mnoho korun a napsané jméno, které nezná nikdo, jen on sám". Jméno Ježíš a jeho osobnost, stojící na principu Lásky, je přece světu dobře známa. Avšak jméno a osobnost tohoto záhadného neznámého je světu neznámá! Nezná ho nikdo, jen on sám!

   A dále se podívejme na slova: "Z úst mu vycházel ostrý meč, aby jím bil národy". To znamená, že Slovo, které bude dotyčný přinášet, bude z jeho pozice Spravedlnosti ostré a přísné. Bude jako ostrý meč, který se bude bolestivě a nemilosrdně dotýkat všech lidských omylů, chyb a polopravd, aby je uvedl na správnou míru. Lidstvo bude konfrontováno se skutečnou Pravdou, od které je vzdáleno. A jak víme, Pravda bolí!

   No a poslední věta říká: "Sám bude šlapat vinný lis planoucího hněvu všemohoucího Boha". Tato slova hovoří jednoznačně o samotném aktu výkonu Spravedlnosti, a jistě uznáte, že takové něco se absolutně neshoduje s osobností Ježíše Krista, který byl, je a zůstává Láskou. Na něco takového třeba být jednoduše stavěn! Třeba být Spravedlností a stát na platformě přísné a nekompromisní Spravedlnosti!

   Pokud si naše pátrání po totožnosti a osobnosti záhadného neznámého z evangelií zrekapitulujeme pěkně od začátku, zjistíme takovýto konečný výsledek: Jeho jméno je Imanuel a toto jméno zůstává lidem neznámé. Je také zároveň Synem Člověka, o jehož příchodu Ježíš často varovně říkal: "Až jednou přijde Syn Člověka ..." A varovně o něm mluvil proto, že přijde k soudu.

   Záhadný neznámý je také zároveň Duchem Pravdy, který má lidstvo uvést do plné Pravdy. Který má přinést Slovo Pravdy! Slovo od Stvořitele, tak přísné a ostré, že jím budou národy světa a chyby lidstva bity jako mečem. Ale to jen proto, abychom se pod tlakem přísnosti stihli ještě duchovně narovnat, a jako znalí plné Pravdy mohli úspěšně projít Božími mlýny posledního soudu.

   Jistě uznáte, že toto vše jsou skutečnosti nesmírně vážně a důležité. Že jsou to skutečnosti zásadního charakteru, s dosahem na celé naše bytí nebo nebytí. Komu není lhostejný jeho vlastní osud, měl by proto začít pátrat v tomto naznačeném směru. Měl by začít hledat Slovo Pravdy, ostré jako meč, oddělující vše pravé, zdravé a správné, od všeho nepravého, falešného a pokřiveného. Měl by se začít zajímat, jestli něco takového existuje, měl by to najít, a měl by to absorbovat do jádra své osobnosti, aby se nakonec, kvůli své lhostejnosti, neocitl jako hrozen "ve vinném lisu planoucího hněvu všemohoucího Boha"!

   Těm, kterých tyto věci oslovují a chtěli by se o nich dozvědět více, než je možné zprostředkovat v krátkém článku, mohu doporučit dílo "Ve Světle Pravdy".

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š