Manželem proti své vůli 20 .díl

Manželem proti své vůli 20.díl

Ten jeho pohled mě připravoval o chladný rozum. Přesně to mám taky v plánu, když jsem se do něj zamilovala, tak se jednoduše zase odmiluju a jemu se zprotivím. Nakonec, nakonec se vzdá. Plán bych měla, ale zatím mi ani trochu nevycházel. Chce to čas a pevné nervy pokud mě o ně nepřipraví. Odsunula jsem jeho ruku stranou. „Zítra, až se vyspíš začneme s učením.“ Chtěl něco říct, ale já se přemístila do hradu. Vedle něj po mě zbyli jen jiskřičky z magie. Musím si od Derise udržovat odstup, čím dřív s tím začnu tím lépe.

 Šoural jsem se pomalu zpátky a na zápěstí pozoroval krásný náramek s ornamenty. Laja měla okolo něj drahé kameny. Přejížděl jsem tepání prsty a přemýšlel jak jí přesvědčit. Nakonec budu muset přistoupit na její hru a kousíček po kousíčku se přiblížit. Kouzla. Co vlastně jsou a jak vznikají? Ona celá je velké kouzlo, které mě každý den překvapuje a dělá šťastným. Proč je na mě v poslední době taková? Dokonce mi nejdřív vzala a potom zase vrátila vzpomínky. Vím dobře, že musí být naštvaná. Z toho jak jsem se k ní předtím choval, bych si nejraději nafackoval. Vlastně jsem jí odsoudil dřív, než dostala šanci. Byla ke mně milá a hodná. Kdykoliv jsem potřeboval byla tady pro mě a já? Urážky, výsměch, opovrhování, nenávist všechno možné dohromady. Jsem manželem proti své vůli ozvala se mi ta palčivá slova v mysli.

Teď bych byl  manžel a rád a pro změnu Laja nechce. Ona se dokázala provrtat hluboko pod krunýř, v kterém jsem žil. Mířila přímo a s jasným cílem. Trefila moje srdce i bez vzpomínek jsem to cítil. Mohla mi je vzít, ale stejně mě to k ní táhlo. Nikdy nenajdu nikoho jako je ona. Je totiž jedinečná a druhá neexistuje. Došel jsem zadním vchodem do stájí a sedl si na kupu sena. Vůně sena byla překrásná a vždycky mě uklidnila. Najednou sem se začal zvedat jak se zahrabaný Flíček zvedl. Sednul jsem si mu na ocas a pěkně s ním mrštil. Vylítnul jsem do vzduchu a v letu mě obratně chytil. „Fliii.“ Radostně zafrkal a povyskočil. „Mít vás rád pan.“ Od někud vylezl skřetík. Pořád na ně zapomínám, sou tak malý a zvědavý. Za ním vykukoval zbytek rodiny. „Co tady v noc? Leh a spát nejde?“ Zavrtěl jsem hlavou. V tom to nebylo. Spal bych, ale v jiné posteli, než ve svoji. „Půjdu.“ Dívali se na mě s otazníky nad hlavičkami. „Pán počkat.“ Ten s brýlemi mě zatahal za nohavici u kalhot. „Hm.“ Chytil a nepustil. „Pan. Pani Laja spat.“ To jsem věděl, že spí, co by taky tak pozdě a po náročném sběru bylinek dělala.

Skřetík na nic nečekal a táhnul mě ze stájí do hradu. „Kudy, kam. Počkej tudy ne.“ Nedbal mích slov a já zjistil, že nejen hlavní chodby vedou kam potřebuji. Pak se divím, že jsou prakticky všude a bez povšimnutí. Prošli jsme několika dvířky schovanými ve zdech. V dalším se odsunul po zmáčknutí páky krb i s plápolajícím ohněm. „Kam mě to vedeš?“ Nepoznával jsem ani jeden z pokojů. „Zkratka.“ Houknul na mě a dál mě táhnul za nohavici. Ještě několikrát odbočil, když si dal před pusu prst. „Ticho pan. Pssst.“ A otevřel další skrytá dvířka. Přede mnou na posteli spala Laja. „Dobrou nocku.“ Šeptnul a zmizel.

Dveře za ním se zadělaly, že nebylo poznat kde je vchod a já nevěděl jak se otvírají. Potichu jsem našlapoval, abych jí nevzbudil. Musím se na ní podívat a pak zase zmizím. Ještě krůček a mohl jsem odhrnout záclonku. Prsty držely, ten jemný závěs a odkrývaly tím tajemství noci. V tu chvíli do místnosti vtrhly měsíční paprsky. Laja se pootočila a já ji konečně uviděl. Její tvář se měnila, byla mladá a krásná. Přesně takovou jsem viděl, když mi poprvé ošetřovala rány. Byl to jen záblesk doslova vteřina, než se vrátila do původní podoby, ale v ten moment jsem byl polapen.  Spokojeně spala a lehce se usmívala. Zdá se ti něco hezkého? Musel jsem se držet, abych ji nepohladil po sametových tvářích a nebo si k ní rovnou nelehl. Bude těžké odsud odejít do svého pokoje, protože od ní nemůžu odtrhnout pohled. Vlasy měla zakryté šátkem, tak jako naposledy. Znovu se pohnula a já věděl, že se musím co nejrychleji dostat pryč. Znovu jsem zkusil najít východ ve zdi, ale nic se mi nepodařilo najít. Druhá možnost byla odejít jednoduše dveřmi. Prkna v podlaze zavrzala. Zavrtěla se a otočila přímo ke dveřím.Oči zůstávaly zavřené a já se snažil dojít bez hluku k dubovým dveří. Naposledy jsem se na ní podíval a vzal za kliku. Nešly otevřít. Automaticky sáhnu po klíči, abych odemknul, ale  tyhle dveře žádny  nemají. Nemají ani klíčovou dírku!

Nesnáším kouzla! Jak se dostanu ven? Jestli mě tu Laja ráno najde bude ze mě mrtvola.