Létám

 

 

Ožívám dechem zamilovaných,

co provoní celu všedních dní,

ústy zpívajících,

když rozetnou provazy, co škrtí.

Jdu světlem, 

se světem smíchem se zdravím.

 

Potkávám i zkřivené nenasytností tlamy

přízraků krutě skutečných.

Otrávit studny se snaží.

Jak špína, co ulpí při průchodu peklem,

se lepí a těžce se jich zbavíš.

 

Mnohem raději se však 

odleskem řeky těším,

bezelstným mihotáním,

hlubokých tůní tichem snim

a žiju světem teď,

ruce s podobnými tisknu

a zeď

žádnou nevidím.

 

Jděte se bodnout s hranicemi mezi námi,

ty jsi ten dobrý a ty běž z kola ven.

Zacpat ústa, ve jménu fikce 

nedýchat.

Po nakreslené čáře poslušně

ať jde, kdo chce.

Hlavu dolů, zahalit tvář,

jak ovce …

A nakonec bližního se bát!

 

Mě deštěm těší jít, 

chladem větru se třást,

někdy to bolí, někdy se chce i řvát,

kdy já chci, raduji se sluncem,

nebo se schovám pod okap.

Létám, jsme částí smrti i života!

 

---