MASKA

Zlo obepnulo, ho.
Mačká ze všech
sil. Už je tu reakce
zabil, prvního zvědavce.

Utíkám ze všech sil
mi daných, do země
kde mně nikdo neodsoudí.
Ne za to jakým jsem,
ale za to jakou barvou
nabarvily, mne.

Pohovka co tě neudrží.
Postel která jenom křičí.
Sofa přijme mé tělo útrpné..
Sedačka nechá mě posedět.
Lavička nezačne sprostě pět.

Utrhnu si květ, přivoním lehce.
Pampeliška, žlutostí mně ovine.
Strom tak mohutný dýchá za mne.
Jeho stín vítám, slunko odpustí mi.
Les jako jiný svět, jiná planeta odvěká.

Jdu ulicí nikdo nekřičí, nikdo nenadává.
Šel ulicí na tričku znak, toho že je jiný laciný.
Legitimován jen proto jak vypadá, průkazem
který ostatní nemají je zvláštní, vinný už prý jsi.

Šikanují četníci, zákony proti jedné skupině lidí.
Demokracie to určitě není, podepsal zákon
diskriminační ten co je na piedestalu, Masaryk.
Rozmlať ten sokl a křič on si to nezaslouží.

Zavřený v boudě jako pes, bez potravy.
Dítě narozené vzato četníkem udeřil s ním
o beton. Smál se, byl to cvok, četník maniak.
Dozorce krade jídlo vězňům, hlady mřou tiše.
Vypráví strašidelný pravdivý příběh, přežil smrt.

Střípky z minulosti, přítomnosti, budoucnost
čekající. Na svůj příběh temný, nebo rozkladný..
Svět sveřepě nevyrovnaný, tak moc tak podle.
Co je tohle, to je bedna a v ní malé dítě, bříško
nafouklé.. Kdo je tady člověk tak tlustý že ani
chodit nemůže, kdo mu pomůže svět se rve, útočí.