Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

III.

17. 08. 2020
1
0
268
Autor
Nokg
Jediného živého tu bylo koně, 
ke konci pastvinám
porcelánu v drátech.


Odpouštějí dnům dna vypuštěná,

až do hladiny ryby zkoušejí svá dna

a vyskakují v mezilistí –

jež jak smetiště galaxií

dělá za dne mléčné dráhy

na dna nebes,

které na hladinu povídají

o svém dopadání.


Dny v podzimu klusají

po barvách koní vraníků,

po stopách krve v stepích kavylu,

který někdo navždycky pohladil

jemnou bosou rukou.

Bosé jsou dny a bosé jsou labutě,

které kdosi ukradl hladinám,

jimž zůstal nahý bok.



A starý podlist mlčí příběh,

den louská ořechy bez podpatku,

dna polykají svá dna.

A ty ses městem courala

ve svém tichounkém ne-jití

hladila jsi hřívy koním,

mým koním,

kteří ve mně navždycky

dusí dusotem mou duši

jediného živého tu

ke konci pastvinám.


A odněkud z drátů sem zajiskří

do dne sem hozeného.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru