Manželem proti své vůli 21.

Manželem proti své vůli 21.díl

 Musím něco vymyslet. Usedl jsem do křesla naproti posteli. Z krbu sálalo příjemné teplo a pohled na spící Laju mě ukolébal do říše snů, kde se Laja probudila. Přišla ke mě a vedla k lůžku. Ulehla a já vedle. Spokojeně dal do náruče a nerušeně znovu usnul.

„Proboha!“ Vykřikl nešel utlumit, když jsem se probudila a v křesle spal Deris. Kde se tady vzal? Ověřila jsem si zamknuté dveře, rychle na sebe přemístila oblečení. Odkryla se a  doslova přeletěla místnost. Spal tak tvrdě, ale na rtech se mu zračil úsměv. Nahlédnout do jeho mysli bylo tak jednoduché. Tohle by se mu líbilo! Viděla jsem obraz nás dvou a to mi stačilo, abych se vzpamatovala. Já vypadala v tom snu zase jako dřív. Mládí se mi vrátilo bez jediné vrásky. Něco v tom obrazu přitahovalo moji pozornost. Držel mě za ruku, kde byli dva náramky. Nejen ten můj, ale i jeho, který byl naprosto identický, jen bez kamenů. Opravdu jen hloupý sen. Náramek na jeho zápěstí byl stále matný a úplně obyčejný. Tohle nemůže být předzvěst budoucnosti. Polekala jsem se a nakonec ho nechala spát a vyřítila se pryč. Jeho přítomnost je pro mě jako zakázané ovoce. Můžu se dívat, ale nesahat.  

 „Paní Laja.“ Uklonil se přede mnou jeden ze skřetíků. Rychle pochopil instrukce, které jsem zadala. „Budeme čekat, až vy návrat. Uděláme vše co potřeba a pohlídáme pána.“ Za ním se shromáždil zbytek. Jen on věděl, kam mám namířeno a nikomu to neprozradí. „Slib mi, že to Derisovi neřekneš.“ Poklepal si na hruď, což bylo v jejich světě uzavření smlouvy a oddanosti. „Deris může jít. Je propuštěn z hradu. Dejte mu na cestu cokoliv co bude chtít a samozřejmě odměnu z pokladnice za jeho čas na zámku.“ V očích slzy, které mě pálily, ale nedovolím si žádnou slabost. Čím dál od něj budu, tím dřív zapomenu. Mít ho vedle sebe je těžké.Chumlík skřetíku se poklonil a šli si po své práci, i když v jejich tvářičkám taky přelétl smutek. Někteří mířili do kuchyně. Jiní do stáji a další uklízet pokoje. Hlavní skřetík měl za úkol dostat Derise pryč, než se vrátím.  

Moje kroky mě zavedly do stájí, kde se okamžitě ze sena vyhrabal Flíček. Poznal kohokoliv podle chůze a vůně. Derise si velice oblíbil stejně jako já, ale teď tomu bude konec. „Flíí.“ Byl to ten nejlepší drak pod sluncem. Nahlédl do mého srdce a věděl vše, i to co zůstávala skryto. Posmutněl. „Nemůžu tě vzít sebou, ale mohl by si pro mě něco udělat?“ Ruka s náramkem se zvedla a zviditelnil se i řetěz. Provedla jsem kouzelnou formuli na ochranu ohně a čekala. Flíček se zhluboka nadechl a z tlamy vyšel plamen. „Buď opatrný.“ I přes ochranu to strašně pálilo. Kůže okolo náramku černala a bylo cítit spálené maso. Vydržím cokoliv, aby byl volný. Jedno očko na řetězu se začalo tavit. Moje moc tryskala na povrch dokud se řetěz náporem nezlomil. Okamžitě jsem ochlazovala a léčila popálenou ruku. Rána se zacelovala velice pomalu a náramek na ruce mi zůstal. Pod ním se houpalo pár oček z řetězu. „Tahle vůně sena mi připomíná Derise. Krásně voní.“ V tu chvíli jsem ucítila, že se blíží. Nasedla jsem a vyrazila. 

Něco se děje. Prudce jsem se vzbudil a doslova rovnou vstal z křesla. Laja byla pryč. Pokoj zel prázdnotou. Otevřené dveře do chodby pro mě znamenali mnohem víc. Cítil jsem chlad, jak se mi pomalu otírá o srdce. Jeden dotek náramku a zviditelnil se zbytek řetězu. Naše pouto je zničené. Zůstal mi jen ten náramek. Ona byla pryč, nejen z pout, která nás spojovala, ale i z hradu. Rozeběhl jsem se ke stájím, když do mě narazil prudký vítr. Fliček odlétá. Musím je rychle dohnat. Bez Laji se zblázním. Nesmí odejít beze mě. Ona mi tím chtěla dát svobodu, o kterou jsem nestál. Nejdřív to byl pro mě šok a musel jsem si zvyknout, že je někdo vedle mě. Za ten krátký čas zjišťuji, že jsem doma. Tohle je přesně to, co mě scházelo, abych byl úplně šťastný. Budu muset Laju přesvědčit, že patříme k sobě. Posledních zatáčka a dostanu se přímo do stájí.