OSTROV

Pojítko rozprostřelo křídlo.
Ukaž je ti to taky tak moc líto.
Usnul hned po ráně první, bez
pilule. Utíká stále jen po souších
pluje. Skrytá tvář, sebrala si pro
sebe tu svatozář. Zhasni už je stejně
tma, nespi jen se tak tvař až ti oskenují
tvář.

Nejsem lhář ani tajnůstkář nic neřeknu
tak to radši smaž. Mám hlad, to smažení
dostalo se mi do hlavy. Usmažím si bramborák
prošpikuji česneky. Jo to bych udělal kdybych
nebyl líný, bezpodmínečné podněty.

Rozsudek smrti ti dám, exekuci provedu.
Uškrtím tě rukama, rozložím v neúnosnost.
Spadl na zem jako blázen, utahuji kmitočet.
Volume dám doprava, zvuk obepne mé tělo.
Možná to tak i chtělo, čelo naskočené vrásky.

Otázky ukryté za větami, jsou tam najdi je.
Uzavři, natírej, prostři, otvírej i zavírej, neprodej.
Utkvělá představa rozněžnělá padá do hlubin.
Tvé duše tvého těla do tvé kundy, utopíš se tam

Nutné pohyby potom až přijdou pochyby, rozbalené.
Odemykám dveře skřípají, vejít mně nechají.
Jsem uvnitř vidím té místnosti tvář, mračí se podle.
Uklidím ji a už mi z ruky zobe, okno otevírám a to
už se směje na celou svou neproniknutelnost.