STRŮJCE

Došel až na konec už není cesty, zpět.
Artikulace svěží jenom trpce běžím.
Pole neorané, neznělé zvuky potemnělé.
Kroutí hlavou ze závitu, spadlá na zem.
Úmorné ticho plodné do neznělého útoku.

Sklo rozbilo se na tisíc tři sta kusů, zvuků.
Jednou vstal potom padl, neměl žádnou hlavu.
Uteč na zteč  běží do útoku, useknutý palbou
Dívám se rozhlížím, nahlížím, sokl rozestavěn.
Punc novotvarů uklízím rozpadlé tělo na proužky.

Kol do kola stavím různé hranice, nevstupuj mi.
Mozek něco řekl, ústa mlčící vstoupivší do nebe.
Škleb rozervaný na cucky utvářen do kulometné palby.
Vnitřně rozervaný hladový rozedraný ustoupil vroucně.
Cesta plna lesku, přijdu na cestu odhlásím se znuděně.