WHISKY

Valím se z kopce
cože jsem sud smůly.
Ale té opravdové natolik
lidské, kopající tě neustále
do řitě. Kdo zastaví můj pád
ty snad, ne ty jsi jen smrad.

Uhlíky v ohništi už nejsou
tak žhavé, už jsou hravé.
Hrají si se svými barvami.
Doutnají dýmem už zoufalým.
Možná ještě něco zapálí, cigaretu
možná nebo joint tak pojď skloň
se a připal mi.

Hojí se mi rány z bolesti, ale
přibývají jiné tak čerstvé ztuhlé.
Svítím světlem očích mých, vidím.
Cituji ze své bible jež jsem napsal.
Není tam žádný bůh, jsem tam já.
Odpočívám odpíchnut jsem ze dna.

Vypadám jako svůj předpoklad, ohyzdný.
Ztratil jsem se tu hledám marně klamně.
Poslouchám a píšu tu svoji mzdu útrpnosti.
Sade mi zpívá, hlas nadpozemský má duše
v ní zní, rezonuje s mou bolestí jizvou doživotní.

Utíkám s tóny její hudby do dálek předpojatých.
Ona ví jak má znít jak se probudit v mých uších.
Padám na zem, rozevřená tma vše uchvátí.
V ní uvnitř rozladím její noty prohnuté uniknu-té
z tlamy temnoty. Plazím se ven chytne mně za
kotník drží pevně kopnu ji do ksichtu, rozezním
písničku. Proč zarputile mučím se nebo dokonce mručím.
Skučím jako někdo kdo právě vyděl, nicotnost a její ohyzdnost.