TAKT

Zahlcený zlostí vroucí.
Něco by chtěl říci, místy.
Unuděný k smrti, dosud.
Zná svůj osud,čeká poselství.
Ukraden za šera, pohled matoucí.
Už není jen tu zbyl, jeho pach.

Neznal strach, on však jeho.
Stál na březích řek, majestátně.
Někdy šťastně, jindy polovičatý.
Uštědřil mnoho ran, sbíral odlesky.
Věcný ve své touze, býti mohykán.
Ustlal si na kameni, posnídal váneka.

Utíkal pořád dál a ještě více do potupy.
Vnímal bolest, věděl jak ji trpce provést.
Uříznul hlavu řinula se krev, nabodnut na
bodec. Do krku sprostě vymočil se dnes.
Utáhnul ruku zmlátil ho sní, do krve rudé.
Rozprostřel tělo, jako knihu, z ní si četl verš.