Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSíla
Autor
MAJKL65
Jsem jen sen, který se mi zdá
právě teď, když probouzím se z vědomí
a posečená tráva u nás vysoko v horách
voní jako moje první krev
slunce tančí po střechách
a tma mizí jako páry z tanečního parketu
nad ránem
kdy jsme si opilí slibovali, že odřízneme lana se zátěží
a ráno jsme se k nim připoutali ještě víc
teď však již vím
že když nevidíme do nebe
skrz oblaka nebo gdaňské prodavače balonků
nemusí to být zrovna slepota
ale jen jedna z barev soumraku
a že ty nejkrásnější modlitby nenajdeme v bibli
nic proti ní
ale k andělům mají prostě nejblíže ptáci
a tak
ty, který jsi stvořil
proto tě nazýváme Stvořitelem
a my, kteří bychom se měli nazývat návštěvníci
neboť jsme jen vločky sněhu
které tají na slunci tvého času Pane
i když to odmítáme připustit
tak jak nás k tomu vychovali
bychom se měli modlit prostými slovy
a nejvíc očima
protože ty neumí ani lhát
ani mlčet
jsme jen hrst bílého prachu
v čemž jsme si rovni s hvězdami
viděl jsem to
když jsme svěřili mého otce černé jesenické zemi
temné jako noc
která voní jako žena
a je zticha, i když jí způsobujeme zranění hrobů
a pod její kůži svěřujeme, co zbude
tak modlím se
a věřím, že rudé jeřabiny jsou krůpěje tvých slz
protože jinak by nebylo vidět, když nad námi na podzim pláčeš
Bože
a my
bereme si tvé jméno do úst
spolu s jazyky
jež jsou nám za kopí Longinova
a naše stíny jsou si tak blízko
že čas se zastaví
jako v hirošimských hodinkách
a my
se tě tak smíme dotknouti
jako můry dotýkají se plamene
a již nikdy nezhasnout
protože nic není horší než tma
kterou má člověk namísto srdce
Pane
vím, že mne znáš
a já znám tebe
neopouštěj mne prosím
ani v okamžiku, kdy na tebe zapomínám
ať ze strachu nebo z lásky
vždyť to všechno je opravdové
a já slabý
v tom je má síla