Ráno

A šaty černé teď svléká si noc

jakoby z pohřbu snad nad ránem přišla

s temnotou světlo si předává moc

duhou, jež nad městem na nebi vyšla.

A první mlha je lehká jak pírko

to první brázdu již vyrývá čas

jazyk můj škrtá o tvůj jak sirkou

a řeky tiché jsou jak padlý vlas.

A skloním hlavu jen ve směru trávy

pokleknu před tebe jak stínu stín

a černý polibek od ranní kávy

vtisknu do propasti, kterou je klín.

Pak budu modlit se za křídla naděje

až padnu do hlubin na dno svých já

že závrať otevře návratů veřeje

že v náruč zachytíš můj krásný pád.