VINĚTA

Směje se hubu
otevřenou dokořán.
Jsi sám čerpáš
klam ze svých
vnitřních konotací.
 
Někdo brečí, druhý
se směje, třetí zlost
do ruky si bere. Seká
do tebe do ní, do snění.
Útulný projev nutkavý
proces, unavený pohled.

Sen utnutý, zajímavě
prolnutý. Útes krvavý
proces kodrcavý, stesk.
Universální poločas, tiché
snění v poloze, tvrdohlavé.
Světluška svítí, luskni prsty.

Vnímám čas, vystavěný v nás.
Kolibřík udeřil křídlem náhlý vjem.
Jsem opuštěn na ostrově
plném lidí, co nevidí mne.
Moře obepíná tvoje tělo, notně.
Udeřil, rozmlátil, pokořil, ponížil.
Druhý den ukovaný, z dojmů unylých.

Dehet jasný černý lesknoucí se na
slunci. Ještě teplý zranitelný, nevrlý.
Stalo se ne mělo se státi, byla vyňata
jen jakási myšlenka, vytrvale neusmířena.
Kamsi kde se ony schovávají, nehledám
ji buď si tam, niterní odkaz nevyzrazen, tiše.