Dočasně u stolu

Díky Radovane.

Jsou tam velmi silné pasáže, např: 

Širocí v slovech, v soudech tencí

zkoušejí hádat opeřenci

kam si to všechno odneseš.

Myslím si, že přechodník a nerozčlenění na sloky, básni ubližují.

Inu, má to pánbůh věru všelijakou čeládku. Ignorantskou, svévolnou, stichistickou, i jinou. Což můžeme sledovat i zde na Písmáku.

Ale občas i klasikové žalostně selžou. Např. Bezruč - Dědina nad Ostravicí či Vrbice - tam se čtenář slabik nedopočítá, rým neuvidí. Tristní. 

@MilanH : dík za stopu.

Souhlasím, pro psaní básní nebo malování obrazů je třeba UMĚT technicky také prověřenou klasiku (samozřejmě dle svého talentu). Z té potom je možno provádět experimentální výboje. Já odmítám např. volné verše, kde si píše každý jak chce, byť i zde cosi drží pohromadě (s výjimkou silného myšlenkového obsahu). Ale je to velmi pohodlné psaní. Podobně jako ti dneší abstraktní malíři - mazalové. To jsou ti utržení z řetězu!

(S omluvou za plevelná slova.)

Ještě se maně vracím k rozpravě o sonetu, rýmech, strofice, poezii --

když se téma pojme zeširoka, vlastně neexistuje důvod, který by vylučoval experiment a experimentální posun. Notabene v poezii, která by teoreticky měla být velmi svobodomyslným odvětvím krásné literatury. Důvody, proč tomu tak docela není, se odvíjejí od tendence k tradičním postupům, estetických očekávání, uznávaných pravidel, která ovšem byla ve čtenáři i autoru vyšlechtěna právě předcházejícím procesem vývoje a poznávání. 

Za staletí existence pevné formy sonetu se na ní objevitelským a poposunujícím způsobem (v pozitivním slova smyslu) vyřádilo či realizovalo již tolik autorů, že je sonet vlastně solidní množinou vytvořených možností, kterak se k němu postavit a jak jej pojmout, přičemž ještě pořád lze s něčím dalším experimentovat. 

V rámci úspěšného rozlišení/nabytí dojmu patrně (poučenému, a tedy taktéž soustředěnému) čtenáři stačí přítomnost některých prvků, jež jsou pro elastickou sonetovou množinu charakterizující. Pravděpodobně je individuální kolik, no a pro širší interpretační shodu je vhodné uplatnit charakterizujících prvků vyšší počet. Vyšší počet rozlišitelných formálních znaků je tedy projevem autorské vstřícnosti, nikoli nevyhnutelnou povinností; zároveň jeho přítomností autor jaksi automaticky prokazuje schopnost dodržet rámec zadání. 

Sama problematika strofiky není tuším v české versologii v rámci českého materiálu ukotvena vymezením pojmů kdovíjak dlouho, neboť co je to nějaká chabá desetiletka. Lze ji odvíjet od syntaktické, obsahové i grafické stavby textu.

= I tento konkrétní poetický text by se dal na vícero způsobů.

K rýmům: Kdysi jsem četla o předpokladu, že pro úspěšnou percepci rýmové dvojice je dobré pohybovat se maximálně v rozpětí čtyř veršů, ale ani to nelze generalizovat šmahem. Existují i přijímaná schémata jiného rozpětí, v nichž je čtyřkrok překročen.

Za sebe mohu říci, že rýmovou dvojici lze za určitých podmínek vnímat např. i přes čtrnáct řádků, otázkou samozřejmě je, nakolik je tato schopnost vnímání obecně slučitelná s estetickým požitkem ve výše popsaném smyslu.

V rámci autorské pozice potom přítomnosti výraznějších experimentů v tvorbě sluší i tvůrčí doklad klasických dovedností. Jelikož, cituji: Věř, ale komu věříš, měř. 

Proč myslíte, že jsou básně členěny na sloky, jimiž je jejich obsah logicky rozdělen? Proč mají písně také refrén? Hudební skladby kontrastní pasáže a pomlky? Aby čtenáře nebo posluchače neunavily monotónností a udržely jejich vnímavost. Percepční principy patří k základním znalostem každé umělecké tvorby. Mají svou obecnou platnost.

@Litarts:  Percepce v tvorbě - bohužel nevím, tento výraz mě nikde nezastihnul. Že by snad tvůrce měl nějak předjímat proces tvorby vjemů u adresátů svého díla?  To by ale snad musel to publikum předem znát.

Chtěl jsem tehdy sonet, ale stočilo se to samo jinam. To ti ptáci, nechal jsem si je tam ze slabosti rozlézt. Z hlediska formy záměr opuštěn, výsledek formálně členit nemělo cenu, protože myšlenkově to sonet není. Maximálně by snad šel odstavec mezi odneseš/Odnašeč. 

Termín pro o 180° otočený brunch mně nenapadá. Technologicky to ovšem může být snadné: Múza se večer nedostavila na pravý I.A tatarák? Tak do něj nad ránem přistrouhej tvrdého rohlíku, uplácej, a hoď na horkou pánev. Obsah sice bez formy, ale co už.

Střídání počtu slabik ve verších 9/8 by mohlo být zřetelné při členění básně na sloky, takto to působí nerytmicky a zmatečně. Víte, co je to percepce v tvorbě?

Od tebe vždycky zavane nějaká zajímavost. A však on si také členil, jak chtěl. Mám maličkost obvykle věci o čtrnácti verších automaticky za sonety nepokládá, neboť si říkám, dost útvarů může spontánně či záměrem vyjít na příslušný počet, aniž by autor sonet přímo zamýšlel. Jak jsem vyčetla v reakci na a2, stočily se mi opět myšlenky, že si říkám, má-li ovšem nějaké dílo sonetem být (nebo mít jeho vnější formát), grafická nápověda nikdy neuškodí, aby se záměr nepřehlédl. Pokud jím není hádanka, schovka.

Ještě mě napadlo, existuje-li nějaký termín pro večeře, co se lámou do snídaní, obdobně jako je třeba brunch pro ty opulentní snídaňo-obědy, ježto nevím.

@Silene: Forma z mé hlavy není, vzpomněl jsem si a doznávám: osobité sonety Jana Zábrany. (Od členění jsem upustil až na samém konci.)

@Silene: Díky za výklad. Od sonetu bylo ucouvnuto na méně formální půdu, zůstalo vlastně jen to rýmové schéma.

@Litarts: Díky za příspěvek. Zřejmě se neshodneme, ale podle mého se spíš než o proplétání 9/8 jedná o střídání. 

Technicky:

čtyřstopý český jamb s daktylskou realizací incipitu, tj. metrum zároveň odpovídá daktylotrocheji typu dttt,

konkrétně

1. 4ŽJ/D3ŽT

2. 4MJ/D3MT

3. 4MJ/D3MT

4. 4ŽJ/D3ŽT

5. 4MJ/D3MT

6. 4ŽJ/D3ŽT

7. 4ŽJ/D3ŽT

8. 4MJ/D3MT

9. 4ŽJ/D3ŽT

10. 4MJ/D3MT

11. 4ŽJ/D3ŽT

12. 4ŽJ/D3ŽT

13. 4ŽJ/D3ŽT

14. 4MJ/D3MT

veršové schéma abbacddcefeggf

Bylo-li autorským záměrem podpořit schéma sonetu, rozčlenění na sloky by prospělo. Rýmy lze formálně charakterizovat/klasifikovat podle konkrétních typů, včetně diskusí, zda jsou jednotlivé rýmové dvojice pro sonet dostatečně podpůrné v rámci čtenářova očekávání, nic to však nemění na jejich přítomnosti v příslušném schématu.

Obsahově mě baví ona přesně neurčitelná atmosféra mezi... rozšafným rozloučením s babím létem na hospodské zahrádce, které se táhne do noci, a poslední večeří s převozníkem. 

Osobně mám jistou nedbalou rýmovou eleganci v oblibě, neboť je pro mne jednou z možností oživení textu, jakkoli např. asonanční nebo useknuté rýmy nemusejí po zvukové stránce každého čtenáře či hodnotitele formální stránky provedení dostatečně uspokojovat.

Snad jsem se mezi mrkví někde neulítla o řádek, doufám, že ne, leč bez záruky.

Takto souvislý text básně je z percepčního hlediska špatně čitelný a vnímatelný. Chybí logické členění na sloky. Proplétání osmislabičných a devítislabičných veršů působí poněkud zmatečně, pokulhává to rytmicky. Rýmy zdařilé, nezdařilé nebo chybějící. Obsahový nápad není špatný, ale chtěl by více rozpracovat. 

Pro mě první letošní překvapení, Jiří dík. Forma je zhruba něco jako sonet který to vzdal a asi dobře udělal.

Vázaný verš z hlediska formy si netroufám soudit, jakkoliv se mi zdá, že je zde hodně povedený. Působí ve výrazu sice první polovinou 20. století, takovou tou noblesní mluvou, ale má jasnou linku, obsah dominuje a nevzbuzuje dojem rýmů pro rým.

(U nás ni jiného neroste.)

Díky, Silene, nene, úklep obecný, na chudých půdách v stínu rostoucí.

Jsem tak tupě myslela, jestli opět nějaký odkaz na zrovna takto zapsané důvody, když s účkovou čárkou.

Jakože raději, lilje a tak... co tady, kam případně mířit.

@Silene

Na nečerné kuličky tam, kde se možná bude nastavovat hrací čas?

Kam odkazují dúvody tentokrát?

@Orin

To ještě není jasné, možná o tom přechodném stavu moc neví.

@blacksabbath  Díky.

Ač přešlí, i jim patří díků

Po přechodu, či přechodníku

Co teď včíl?

On nepřežil?

 báseň se mi líbí....i použití přechodníku....*/***