Ten, kdo kráčel pod hvězdami

Smutný příběh nenaplněné lásky. Ne mojí, ale kamaráda. On jí říkal "hvězdičko" a nosil indiánské jméno Wakilla Kuta Wicachpi, což přeloženo je "Ten, kdo kráčí pod hvězdami". Hodila se mi na to melodie od Vladimíra Merty - Klubíčko s červenou nití.

 

předehra /: G, D, A, Hmi, Hmi, A, Hmi :/

    D                 A                Hmi        F#

1.   I ten, kdo kráčel ke hvězdám, leží pohozený v trávě

G           A             Hmi

jak dětská sbírka starých desetníků.

    D            A                      Hmi       F#

Se svým snem zůstal sám, jak lžička ve vypité kávě,

G           A               Hmi

jak žebrák s prázdnou dlaní na chodníku.

    D                    A

Chtěl hvězdu pohladit a pořezal si dlaně.

    Hmi        F#            G          A

a střípky z hvězdy se mu zanítily v ráně.

    G     D    A     Hmi        A          Hmi

Místo cest společných všude jen zákaz vjezdu,

    Hmi      F#        G       A        G   D  A Hmi A Hmi

On dýchá do dlaní, zahřívá hasnoucí hvězdu.

 

2.   I ona klečí na betoně, před sebou pár lesklých mincí,

a oči odvracejí kolemjdoucí.

Chtěla by dýchat pro něj, dát ruku svému princi,

znát lásku, a ne jenom prázdný soucit.

Spíná ruce poloprázdné, kolena sedřená do krve.

Ví, že její hvězda hasne dnes, tak jako poprvé.

Klečí dál, smířená, se slzou na řasách.

Z vlasů si vyčeše vychladlý stříbrný hvězdný prach.

 

3.   Bloudí po prázdném bytě ukrytí za záclonami.

Trápí se myšlenkami, co by kdyby.

On umírá na úbytě, ona žije vzpomínkami,

na jeho dávné nevyřčené sliby.

Smáčí si svoje tváře vodou z pod přivřených víček,

listuje snářem, místo hvězdy jen pár svíček.

Pohozen ve trávě přísahá bezhlavě – nikdy se naděje nevzdá

Čeká až vyjde mu hvězda.

Čeká až vyjde mu hvězda.

---