Přátelství nade vše

Zavalitý barman se nahnul přes pult, aby zjistil, kdo zrovna vešel do jeho podniku. Byl to vysoký muž v dlouhém kabátě, na kterém mu ulpělo několik vloček sněhu. Nikdy před tím ho neviděl. Ačkoliv byly dveře poměrně daleko, pocítil vtíravý chlad, který s mužem vešel do místnosti. Ten chlap musel přijed autem, protože až na podrážky měl boty čisté. Byly tu dvě možnosti, buď přijel taxíkem a pak bude pít, nebo je to řidič a dá si jen sodovku, anebo vůbec nic, protože tu někoho vyzvedává.

Neznámý se rozhlédl po baru. Někoho hledal.

"A nejhorší sou lesby," ozval se z barové stoličky už notně opilý Rozbuška. Komická přezdívka, pomyslel si barman, který se k němu otočil, protože než přišel host, věnoval jeho opileckému žvatlání pozornost. Všichni mu říkali Rozbuško a on se tak nechával oslovovat, těžko říct, kde k tomu přišel.

"Ty svině se nenechaj voblbnout řečičkama a na chlapy čuměj jak na hromadu hoven," pokračoval. "Znám jednu a ta je horší jak deset satanášů. Furt by jen trtkala, ale to ti říkám, je jak.... no, kurva, jak je to slovo?" Rozbuška chvíli urputně přemýšlel, ale pak mávl rukou a hodil do sebe panáka whisky.

"Jo, jo," přitakal barman. "Ještě jednu?" Rozbuška pokýval hlavou a pokusil se přidržet skleničku nad pultem. Barman by se těžko strefil a tak mu ji sebral z ruky. Mezitím se za Rozbušku postavil nově příchozí a přátelsky mu položil ruku na rameno. "Nazdar Rozbuško, ty starej zmetku!" oslovil ho s úsměvem.

Rozbuška se otočil a chvíli na muže zaostřoval pohled. Pak se zazubil a plácl ho po zádech. "Rocky, ty vole!" vykřikl radostně a vyskočil ze stoličky. Rocky ho musel zachránit před pádem, protože Rozbuškovi činila rovnováha potíže.

"Martine, tohle je můj starej compadre Rocky," zahalekal Rozbuška směrem k barmanovi. "Nalej mu jednu na mě. Neviděl jsem ho už několik století, " rozchechtal se až příliš hlasitě.

"Jo. Napijem se, ale asi si nejdřív půjdem sednou někam, kde to není tak nebezpečný," šklebil se pobaveně Rocky.

"Myslim, že táhmleten box by vám moh bejt vhod," ukázal jim Martin na rohovou lavici.

"Perfektní, díky," řekl Rocky a podepřel Rozbušku, aby ho dovedl k boxu.

Když ho nasoukal za stůl, barman donesl Rozbuškovo bundu a dvě sklenice s whisky. Rocky poděkoval a Rozbuška stále vykřikoval, že se to musí oslavit. Jakmile je Martin nechal samotné podíval se Rocky vážně na Rozbušku.

"Ty poslouchej, víš že jsi v prdeli, že jo?" zeptal se ho rovnou. Rozbuškův bujarý smích byl ten tam. Opřel si hlavu do dlaní a smutně řekl: "Jo. Posral jsem to viď?"

Rocky vytáhl z kapsy kabátu mobilní telefon a balíček cigaret. Tiše se na Rozbušku díval a pomalu si vytahoval cigaretu.

"Poslouchej, já vlastně nic nevim. Jediný, co se ke mně doneslo bylo, že pan Powel vypsal na tvojí hlavu odměnu. Po tvojí stopě se vydalo hodně profíků z oboru, se kterýma bych se potejkat nechtěl. Fešák Pauli, Lilien a dokonce i magor Joe."

Rozbuška se opřel a zhluboka dýchal. V jeho obličeji se dalo vyčíst, že se skutečně utápí ve strachu a zoufalství, ačkoliv věcíneznalému člověku by se mohlo zdát, že jen vydýchává přemíru alkoholu.

"Já jsem totálně v prdeli, kámo," vydechl a při posledním slově se mu zlomil hlas.

"Podívej, Rozbuško, jak jsem řekl, vim hovno, co se stalo. Ale ty bys měl rychle změnit kontinent. Já tě znám, tak vim, kam se chodíš zašívat, proto jsem tě našel hned, ale je jen otázka času, kdy tě najdou ostatní. A kdybych si měl tipnout, tak sto ku jedný, že první tě vyčmuchá Lilien," Rocky mluvil jakoby nic, hrál si s telefonem před obličejem a potahoval z cigarety.

"Ta nadržená lesba je fakt drsná, co?" polohystericky se uchechtl Rozbuška, ale hned se mu obličej skrabatil do smutné grimasy.

"Jo, tak na tvý štěstí, chlape," položil Rocky telefon a zvedl sklenku. Rozbuška si s ním přiťukl a kopl panáka do sebe.

Bouchnul skleničkou o stůl a opřel se o lokty. Snažil se udržet obsah žaludku na svém místě. Věci na stole se mu rozostřovali a splývali do sebe. Byl neskutečně rád, že se tady objevil Rocky. Byli kamarádi už před tím, než přijali místo řidičů pro špeditérskou firmu pana Powela. Seznámili se na kroužku bojových sportů. Oba dělali box a v letech, kdy se jejich muskulatura formovala dobře a rychle se vypracovali do amatérské ligy. Ale pak je přestalo bavit prát se po zaplivaných sklepech a dali se na práci řidičů.

Necelé dva roky řídili náklaďáky a křižovali zemi sem a tam. Oficiálně vozily stavební materiál a součástky do aut, ale o tom se mnohokrát dalo pochybovat. Jejich předností bylo, že se na nic neptali a byli spolehlivý. Toho si všímnul, a hlavně to velice oceňoval, jejich předák.

Jednoho dne si je zavolat do kanceláře a zeptal se jich, jestli by si nechtěli vydělat pár chechtáků na víc. Byli samozřejmě pro. Nějak se dozvěděl o jejich zápasnických letech a zmínil se o tom panu Powelovi. Šlo o to dělat doprovod prostřednímu z jeho synů, Filipovi.

Byla to pohoda. Většinou se flálali po diskotékách, barech a bordelech, kde "uklidňovali" borce, který se pokoušeli srovnat Filipovu fasádu. Pravdou bylo, že Filip to velice rád a často vyprovokoval svým chováním. Ale Rozbušku to začalo bavit a na konflikty se těšil. Ti dvacetiletí cápkové nebyli soupeři a on si s nima mohl pohrávat. Někdy, když se našel hrdina, co se nehodlal vzdát tak snadno, se mu zatemnilo před očima a pustil se do maníka s takovou vervou, že ho musel Rocky odtáhnout, aby ho nezabil.

Na stole zavrněl Rockyho telefon, což Rozbušku vytrhlo ze vzpomínek.

"Ty vole já se fakt musim rychle vypařit. Jestli mě ta lesbická píča najde, budu trpět," vydrmolil ze sebe. Mluvení mu činilo značné potíže.

"Kámo," zastrčil Rocky telefon do kapsy, "Jestli chceš, můžeš dneska spát u mě a zejtra tě hodim na letiště."

"To bys udělal?" podíval se za Rockyho Rozbuška a opilecky se usmál.

"Jasně," vycenil zuby Rocky. Rozbuška se mu vrhnul kolem krku a zavzlykal: "Já tě mám rád, kámo."

Rocky ho poplácal po zádech. Na mysl mu vyvstanula vzpomínka, jak s Rozbuškou trávili noci na divokých večírcích plných drog a alkoholu. Byly to zlatý časy. Jenže pak došlo ve skladech pana Powela k nějáký řežbě a Rockyho potřebovali jinde. Vzali by i Rozbušku, jenže ten neměl zbrojní pas. Ne, že by tak dali na předpisy, ale nechtělo se jim riskovat, že někdo, kdo střílí prvně by oddělal i vlastní lidi.

To bylo pro Rockyho něco jako kariérní postup. Dostal nového Glocka, kterého nosil pořád u sebe a při větších akcích mu půjčovali brokovnici. Tehdy poprvé zabil. Bylo to celkem fajn, začal se cítit opravdu silný. Občas někomu pěstmi připomněl, že panu Powelovi dluží peníze nebo, že neměl dělat to či ono. Většinou ani nevěděl proč někoho bije, měl jen fotku a rozkaz. Byla to práce.

"Hele, pojedem, dáme poslední rundu na cestu a padáme se vyspat," odtáhl dojatého Rozbušku a mávnul na Martina.

Poslední panák s Rozbuškou zacloumal. Nohy ho přestali poslouchat a Martin s Rockym měli co dělat, aby ho oblékli do bundy. Rocky vyrovnal účet a hodil si kamaráda kolem ramen, aby ho vynesl ven. Studený vítr Rozbušku trochu probral, ale přesto byla rovná chůze nad jeho síly. Alespoň neležel na Rockym plnou vahou.

Sníh jim ztěžoval vidění a tak trvalo dost dlouho, než došli k Rockymu BMW. Rozbuška upadl na zadní sedadla a zaujal polohu ležmo. Rocky sedl za volant a rozjel se do ulic města, které bylo kompletně zaváto. Silničáři se snažili seč mohli, ale přívaly sněhu byly silným nepřítelem.

"Hej, kámo, spíš?" zeptal se Rocky. Odpovědí mu bylo záporné zavrčení. "Co se teda posralo?" zeptal se pak.

Rozbuška se s námahou posadil, znovu přesvědčil žaludek, ať si svůj obsah nechá a pak spustil tak nejzřetelněji, jak byl schopen.

"Filip měl zas potřebu jít si někam honit triko. Místo tebe nastoupil takovej chcípák. Hubeňour Tony mu říkali. Kostnatej, ale má celkem ránu a prát se umí.

No prostě sme vyrazili do Soundu. Ten den tam bylo plno tajnejch. Poznal jsem je já i Tony, ale Filip si nedal domluvit a furt jen vyvolával konflikty. Začal hučet do jedný šťávy, která tam přišla s partou Vietnamců. Úplný šampóni to byli. Ta buchta byla celkem hezká, chápal jsem proč ji Filip chce, ale vona ho normálně vodpálkovala. Začal ji nadávat a kdybych ho nezadržel, tak ji tam jednu natáhl. Fízlové se už o nás začali zajímat, tak jsme se ztratili."

Rozbuška se podíval ven, ale hned toho začal litovat. Míhající se krajina mu nedělala dobře. Cítil, jak ho polévá studený pot.

Auto zabočilo do postraní ulice vedoucí k nábřeží.

"A co bylo dál," připomněl mu Rocky.

Rozbuška si odříhl a lihové výpary zaplnily celé auto. "Mno, Filip byl celej říčnej, rudej jak rak a pořád křičel, že tu děvku musíme dostat. Nedal si to zaboha vymluvit. Museli jsme počkat v autě před Saundem. Celou dobu mlel jen o pomstě a o urážce, kterou nenechá jen tak.

Když se ta kočka konečně ukázala, vyskočil z auta jak namydlenej blesk a hnal se k ní. Křičel na ní a pak, než jsme přiběhli ji dal pěstí. Zlomil ji nos, chápeš to?"

Rozbuška si znovu odříhnul a trochu zpozorněl. Nezdálo se mu, kudy jedou, ale nechal to být.

Už sjížděli ke konzervárně, od níž bylo vidět na řeku.

"Pak si do ní dvakrát kopl. To se už svíjela na zemi. Teda povim ti, já jsem taky nervák, ale co vjelo do něj, to nevim. Ale to už vyběhli ze Soundu ty Vietnamci. Začala mela. Filip pořád kopal do tý holky a my se snažili udržet její zachránce co nejdál. Pak sem to posral.

Jeden ten namydlenej šikmook na mě zkoušel nějáký karate kopy. Dostal jsem to do hlavy. Pustil jsem se do něj. Mlátil jsem ho a toho, co mu přiskočil na pomoc jsem začal rychtovat taky. Bušil jsem do nich jak magor, když jsem zaslechl Tonyho, jak ječí. Dva z těch Vietnamců měli nože a pobodali Filipa. Dost hnusně, ležel v kaluži krve a divně chroptil.

Vysral jsem se na šikmáče a klekl si k němu. Vypadal blbě. Někdo zavolal ty fízli ze Soundu. Vzal jsem nohy na ramena. Dostal jsem strach z Powela." Rozbuška se rozbračel.

"Tak proto je to s tebou tak horký," pokýval hlavou Rocky a hvízdl. O hospitalizaci Filipa Powela slyšel. Psali o tom i v novinách. Jeho stav byl stabilizovaný, ale odnese si hodně jizev. A taky se ochladili vztahy s Togovým klanem, ke kterýmu patřili útočníci. Věděl, že za to pochybení ochranka zaplatila. Tada alespoň Tony, kterej je pohřbenej někde v betonu.

Zastavil auto na nábřeží a otočil se k Rozbuškovi schoulenému na sedačce. "Hele myslim, že nás někdo sleduje, pojď ven."

Vystoupil a pomohl vylézt i Rozbuškovi. Jemně ho přidržoval a, neustále se ohlížeje, ho vedl k výpusti odpadních vod.

"Na chvíli se tu schováme," navrhl a zalezli do široké trubky výpustě.

"Hele, a kolik na mně vlastně Powel vypsal?" zaostřil Rozbuška na Rockyho svůj kalný zrak.

"Nebyls dlouho k nalezení, takže ze sto táců se stalo čtvrt milionu. Všichni hunteři se pustili po tvý stopě," odpověděl Rocky a trochu poodstoupil.

"Hele to je kopa prachů. Ještěže si mi to řekl, je čas zmizet." Rozbuška si odplivl.

"A víš, co je na tom, neljepší? Přišel za mnou Wolf, abych se tě taky pokusil najít, že mi dá půl míče, když tě vodrovnám. Znáš ty jeho přesvědčovací uhlazený kecy. Byla to neodpustitelná chyba a rodina pana Powela je nedotknutelná a tak," mávl rukou Rocky.

"Fakt? Teda ty si fakt ten nejlepší kámoš. Co to bylo?" zalekl se Rozbuška a vykoukl ven z roury.

"Jo," šeptl Rocky a potichu si za něj stoupl. "Ale něco ti povim."

"Co?" zeptal se Rozbuška stále hledající pohyb venku a snažící se udržet na nohou.

"Tý kopě prachů se nedalo odolat."

Než si Rozbuška stačil uvědomit, co se děje, chytil ho Rocky do kravaty. Netrvalo dlouho a stratil vědomí. Sesunul se na zem a zůstal nehybně ležet. Rocky vytáhl telefon a vytočil číslo.

"Tak je můj," řekl pak.

"Výborně. Pan Powel bude jistě vděčný, za vaši službu. Vyfoťte jeho tělo jako důkaz a pak se ho zbavte. Pozítří se u mně zastavte pro svou odměnu," odpověděl hlas z telefonu.

"Ano, pane Wolfe."

Rocky ukončil hovor a vyfotil Rozbušku. Naštěstí měli tyhle telefony foťák i s bleskem, jinak by v té tmě nevyfotil nic.

Vykoukl z roury a když uznal, že je vzduch čistý, vyvlekl Rozbušku ke břehu, kde ho hodil do temných vod. Pro jistotu ještě vyfotil jeho plavající tělo.

Dneska se mu vedlo. Musel prolést jen pět hospod v tomhle zapadákově, kde se Rozbuška poprvé zamiloval. Bylo mu hned jasné, že bude zapíjet žal. Naštěstí se stačil opít dřív než ho našel, takže mu ušetřil plno času. Pak poslal MMS panu Wolfovi, aby ho ujistil, že ho má. Když mu došla zpráva o likvidaci, stačilo málo. Stopy zmizí díky sněhu a ráno najdou utopeného opilce. Případ uzavřen.

Zapálil si cigaretu a šel zpět k autu.

---