Tak já se, lásko, loučím

Jak smutně dneska padá sníh,

jak v očích se třpytí slzy!

Je možné jen vidět bolest v nich,

co přišla nenadále a moc brzy.

Naposled hledím do těch nejkrásnějších očí,

však přes slzy skoro nevidím!

I přes moji bolest svět se dál točí,

já teď zamilovaným moc závidím.

Já vím, že slibuješ: \\\"Vždyť já se ti vrátím!\\\"

Věřím ti, však plakat stále nepřestávám.

Stejně mám strach, že tě za ten rok ztratím,

teď teprv význam slova \\\"milovat\\\" rozpoznávám!

Věřím tvým slovům, tvým věrným slibům

a s lehčím srdcem ti můžu zamávat.

Snad právě nedělám životní chybu,

my nerozejdem se! NE! To se nesmí stát!

Snad nemusím připomínat, že tě moc miluju

a budu tady a tvoje, až se vrátíš.

Už naši budoucnost si do srdce maluju,

a věř, že nemusíš se bát - mě neztratíš!