Kristus, ekonomika, dobro a zlo a Hnutí idealisté cz

Kristus, ekonomika, dobro a zlo

a Hnutí idealisté cz.

 

Ježíš Kristus byl zakladatel a šiřitel křesťanství. Šířil nauku o existenci jednoho boha, o existenci duše a království nebeského. To nejdůležitější ale bylo, že učil, jak se mají lidé k sobě chovat. A to aplikovat lásku. To už ale souvisí s ekonomikou. Křesťané si měli všechno ze své dobré vůle a z lásky k bližnímu podělit mezi sebou, aby nikdo nestrádal. Kdo by měl v sobě lásku, by nikoho nezotročoval, aby na něj dělal. No úplný komunismus. Jenže současně musí každému něco zůstat, aby měl na výrobní prostředky na podnikání. Samozřejmě se všemi v souladu. Jenže to už by socialismus a komunismus, tedy to podnikání neakceptoval. Nesmí to zkrátka být z extrému do extrému. Musí to být rozumná míra. To už jsou ale Džordžovy myšlenky.

Cílem ekonomiky za kapitalismu je maximalizovat zisk. To je v každé učebnici ekonomiky. Kristus by řekl: „To jsou pohnutky zvráceného chamtivce. Nahrabat co nejvíc. Zisk je potřeba, aby bylo na investice. Ale ne za každou cenu. Třeba za cenu ožebračování zaměstnanců malými mzdami. Nebo čachry s cenou. Vždyť se pálilo i obilí, aby zdražil chleba. Kristus by nemaximalizoval zisk, ale optimalizoval, aby to bylo lidské. Cílem kapitalisty je třeba likvidovat konkurenci. Kristus by řekl: „Vždyť všichni mají právo vydělat. Kristus by to řešil jinak. A to tak, aby se vyrábělo levně a efektivně všemi. Taková „lidská“ monopolizace a zefektivňování. Něco jako heslo v republice za obrody v osma šedesátém: „socialismus s lidskou tváří“. Jenže, když se dobrá myšlenka špatně a blbě provede, tak je to ještě větší paskvil, než jak to bylo před tím. Pak by také padl i každý komunismus i socialismus. Protože všechno provádějí lidé a ne bůh. Proto to vždycky všechno dopadne trochu jinak, (někdy dost blbě), než jak si to autor představoval. Sice dobrá myšlenka, za kterou lidé jdou, (celé davy), ale pak blbé provedení. Proto potom tolik odpůrců a nepřátel. Protože se někomu sáhlo bez jeho souhlasu na peníze a majetek a moc.

Ježíš Kristus měl pro případ, když jeho nauka o lásce k bližnímu u lidí nedopadne, takové podobenství: Jeho slovo je jako zrní a semena, která se rozsévají. Když semeno padne na úrodnou půdu, semeno vzejde. Pak se člověk dá na křesťanství a bude se snažit šířit lásku k bližnímu. Když ale semeno padne do kamení, a do špatné půdy, tak nevzejde. Člověk potom bude dál žít jak zaslepený a dělat chyby svými hříchy. Křesťanství se hlavně šířilo mezi chudými a utiskovanými. Když někdo nabyl majetek, třeba svou poctivou a usilovnou prací, těžko se bude dělit s flákačem, který nic nemá. Zase by to chtělo optimalizovat. Něco málo ano, ale na pomoc vydělávání a obživě, ale zase ne všechno. Každý se také musí přičinit sám. Pak mu bůh pomůže.

To byl pohled očima ekonomiky. Je tu ale ještě pohled očima dobra a zla. Někdo se živí a proplouvá životem za použití dobra. Je to dáno výchovou a tím, že v mládí čerpal spíš lásku a dobro, než negativní pohnutky života. Tito lidé byli vychováváni s láskou. Kdo tohle v mládí a v dětství nezažil, nemá tu zkušenost, byl spíš nechtěné dítě. Tak toho to v životě táhne používat zlo. Když se v Americe povolily potraty, ubylo nechtěných dětí. Pak následoval pokles kriminality. Nerodili se tolik problémoví lidé. To jsou reálná data. Jenomže ekonomika a peníze se pak mohou stát také nástrojem jak dobra, tak zla. Dobro a zlo je takový další faktor, který ovlivňuje ekonomiku. Jinými slovy i emoce mohou ovlivňovat ekonomiku. Dobro a zlo by tedy mohlo ovlivňovat ekonomiku, a to takovým způsobem, aby lidmi neorala ekonomika a peníze, ale naopak, aby lidi toto ovládali. Dějiny a jejich fungování se snažil vysvětlit dialektikou historický materialismus. Jinými slovy, jak se vyvíjí výrobní základna, tak se v závislosti na tom musí vyvinout i organizace. Neboli společenská nadstavba. Postupně tu bylo otrokářství, feudalismus, kapitalismus a pokus o socialismus. Je tu ale ještě faktor dobra a zla, který také ovlivňuje dějiny. Díky němu nevyšel pokus o socialismus. Dělalo se to blbě. I po zlém. To odporuje „lidskému“ socialismu.

 

 Jsou to takové neznámé síly, s kterými se také dělaly pokusy. V Japonsku, Číně i jinde se dělaly pokusy s rýží. Zkoumaly se tři misky vařené rýže. V kontrolovaných podmínkách se jedné misce nadávalo. Druhá miska se chválila a se třetí miskou se nedělalo nic. Byl to dvojitě zaslepený pokus. To znamená, že nikdo nevěděl, které misce se bude nadávat a která se bude chválit. A ti co pokus vyhodnocovali, také nevěděli, která  miska je která.

                                                                                                                                                    61,08/2

 

Nejprve se zkazila a zplesnivěla miska, které se nadávalo. Pak dlouho nic. Pak se zkazila a zplesnivěla rýže, s kterou se nic nedělo. A úplně nakonec se zkazila rýže, která byla chválena. Rýže, rostlina tedy reaguje na mentální přízeň a nepřízeň. A i takovýmto způsobem se dá bojovat o životní prostor a životní podmínky. Jestliže se zlo a ekonomika spojí, tak je to jak třaskavá směs střelného prachu. Ve velkém to znamená bouření lidí a revoluce. To je v případě, když se na lidi použije ekonomika jako nástroj zla. Že ekonomika se dá použít i jako nástroj dobra, o tom jako by lidstvo vůbec nevědělo. Hodně tu funguje závist, chamtivost a nepřejícnost. A jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Příklady jsou už v Bibli:  

            Máme tu příběh o Kainovi a Ábelovi. Ábel se živil starostí o stádo ovcí a kozy. Kain byl zemědělec. Pěstoval obilí a zeleninu a ovoce. Zatímco Ábel žil v dostatku. Měl denně mléko. Mohl mít maso. Obilí a mouku si v klidu mohl vyměnit u Kaina. Kain na tom nebyl tak dobře. Zemědělství  mu tolik nevynášelo. Něco si sice vyměnil obchodně s Ábelem. Ale moc nemohl. Pak by mu nezbylo na setbu. Neměl se zkrátka tak dobře. Možná i strádal. Bylo to nespravedlivé rozdělení majetku. Sice tu bylo řešení, že by se oba bratři podělili o své starosti s obživou a vhodným obchodním vyměňováním mohlo být zaručeno, že se budou mít oba dobře. Vždyť byli oba bratři. Místo toho každý viděl jen to svoje. Nemyslel na druhého. Nepodělili se o své starosti s obživou. Oba nenašli toto jiné řešení. Proto došlo k vraždě. Ekonomika byla spojena se zlem. Nenašlo se jiné řešení. Proto došlo k násilí a k vraždě. Kdo ví, jak by tyto okolnosti  vysvětloval marxismus -leninismus. Jen by řekl: Je to ukázka toho jak to ekonomicky chodí. A je to analogický návod k násilné revoluci s cílem ekonomické a sociální spravedlnosti. Je to tedy násilná náprava nespravedlnosti zdůvodněna ekonomikou. Tento způsob jednání se s lidstvem vleče staletí. Jiné a lepší řešení nikdo neaplikoval. Byly tu sice pokusy o socialismus, ale bylo to moc zla a dělalo se to blbě. A kdo seje zlo a vítr, nesklízí dobro, ale může to být i skrytá odveta a bouře kapitalistů. Díky tomuto rysu lidstva také dosud oficiálně  nechtějí komunikovat s lidmi mimozemšťané. Jsou tu jen skryté kontakty. Lidstvo i dost lidí je v tomto směru dost nedokonalých. Podle toho vypadají dějiny.

            Dalším obrazem z Bible je příběh města Jericha. V Bibli se píše, že při putování izraelského národa narazili Izraelci na město Jericho. Konečný výsledek  dění byl ten, že Izraelci vybili celé město do posledního živáčka a pak zapálili. Ušetřili jen jednu nevěstku a její rodinu, která před tím schovala izraelské zvědy. Byla to taková genocida, jak když Američané svrhnuli atomovou bombu na Hirošimu. Město totálně vymlácené. Jak to zhodnotit? A jaká je příčina tohoto masakru? Dnes by se řeklo: Boj o zdroje, o území a moc nad úrodným regionem. Jako to fungovalo mezi jedinci Kainem a Ábelem, tak to funguje i mezi velkými skupinami lidí a celými národy. Zase se nenašlo jiné řešení. Zlo se stalo zdrojem obživy. Získala se moc nad úrodným krajem. A ono je to pokračování ekonomiky, boje o obživu. Něco jak dnes v Sírii skrytý boj o ropu. Nabízí se tu podobnost skrytého financování Lenina Němci. Co je pro jedny dobro, to je pro druhé zlo. Takto se chovají lidé k lidem. Je to jakýsi vzorec chování i velkých skupin lidí a národů. Používat rozum a hledat nějaké řešení, to se lidstvo teprve učí. A už hodně dlouho. Podívejte se na dějiny. Jiné řešení by tu bylo, ale není zakódované v nějakém vzorci konání jedinců a i celých národů. To by měl být v dalším stupni vývoje lidstva nějaký biologický, psychologický a rozumový proces. Je to proto, aby se lidstvo nevymlátilo v nějaké jaderné válce. Jde doslova o přežití. Mnohdy už to bylo na ostří nože. Snad tehdy dokonce zasahovali i mimozemšťané, aby nedošlo ke zkáze. Jen informace se zatím tají. Počkejme takových 300 let, co se odtajní. Pokud se do té doby důkazy a informace nezničí.

            Ekonomika je spojena s dělbou práce, a s vyměňováním a obchodováním s produkty. Ekonomika je taková nadstavba obživy lidstva. Jenže pokračováním ekonomiky je politika vládnoucích. Ti chtějí většinou nahrabat něco pro sebe a pak se také starají o celek, který spravují. Starají se o jeho obživu a dobro celku. Řídí celek, který má s těmito cíli pod jejich řízením  vystupovat, a aby za vládnoucím šly davy. Mnohdy to ale bylo jinak pomocí síly a zla. To všechno už je politika jako pokračování ekonomiky. Takovými příklady pokračování ekonomiky politikou je například clo, dotace, nařízení regulující výrobu, či personální politika ve státních podnicích. A do všeho se zase motá dobro a zlo. Pro jednoho, či pro druhého. Nebo jen malá či velká domů.

            Pokračováním politiky je ale válka. A tak jsme se od ekonomiky dostali až k válce. Válka se pak praktikuje jako zdroj obživy. Takhle to dělali už Vikingové a piráti.

                                                                                                                                                    61,08/3

 

 

A i německý  průmyslník Krup podporoval penězi Hitlera, aby vehnal Německo do války a on mohl prodávat zbraně. I pro průmyslníka Krupa byla válka zdrojem obživy. Jsou to lidstvem nezvládnutelné síly dobra a zla obtisknuté do ekonomiky. A lidmi to takhle orá. Příčina je dobro a zlo v ekonomice. Pak se lidé zabíjejí všechno ničí a boří. To chtěl změnit po svém už Ježíš Kristus. Aspoň ukazoval cestu. Všechno je to asi zakódované v lidské psychice.  

            Možná, že to není jen v lidské psychice, ale jsou tu ještě neznámé přírodní síly, které tou psychikou hýbou. Jako je magnetické pole, které má severní a jižní pól. Nebo je tu elektrické pole, které má plus a mínus, tak může být ještě mentální pole, které má dobro a zlo. Nebo jinak tvořivou a ničivou složku. Jde jen o to, kde kdo se nachází. Je tu analogie patogenních zón, ale i jejich opaku s léčivými vlivy. Z předchozího vyplývá, že zlo se nikdy nevymýtí. To tu bude pořád, protože je to jen druhý konec mentální hole. Jediné, co se s tím dá dělat , bude ovládnutí a regulování těchto přírodních sil. Tyto síly dobra a zla pulzují jako elektromagnetický signál. Naznačuje to i to, že dobro pro jednoho může být zlem pro jiného. Jak to ale regulovat a jak to promítnout do psychiky je otázka. Chtělo by to vybudovat silnější a odolnější psychiku vůči zlu. Jenže někdy je i dobro slepé a pak pomáhá zlu. Místo toho, aby bylo spíš pasivní, což ještě není zlo. Někdy je zase taková pasivita spíš podhoubím zla. Raději udělat aspoň trošku než vůbec nic. Ale asi se s tím dá těžko co dělat, či s úspěchem bojovat. Ale bojovat by se mělo. A to bojovat spíš sám se sebou, než s druhými, abychom sami nebyli původci zla. Hledat řešení v neřešitelných situacích. Používat víc rozum a vidět za roh událostí jestli tam není zlo nebo dobro.

            Zde je takový paradoxní příběh: Byla jedna velice hodná a obětavá paní. Hodně věřila věštcům a kartářkám. Jednou ji věštec řekl, že zaviní smrt mnoha miliónů lidí. Paní z toho byla velice nešťastná. Říkala si, aspoň kdyby se mi podařilo někoho zachránit. Šla po ulici. Vidí jak v jízdní dráze stojí chlapeček a řítí se na něj náklaďák. Rozběhla se a na poslední chvíli vystrčila chlapečka z jízdní dráhy. Ji samotnou smetl náklaďák. Nehodu pak vyšetřoval policista. Zeptal se chlapečka: Jak se jmenuješ? Chlapeček odpověděl: Adolf Hitler. To je dobro a zlo úplně na dřeň. V životě se řeší ale i obyčejnější věci:     

Pojďme se podívat, jak se Ježíš Kristus vyrovnal s ekonomikou, s obživou a s tím spojeným pohybem peněz a s tím spojeným dobrem a zlem. Jeho otec Josef byl truhlář. Ale on nepřevzal jeho řemeslo. Jeho živnost by se dala nazvat poradenství, kazatelství a léčitelství. Radil lidem jak mají žít. Co si počít se životem. A jak šířit dobro. Možná také nabízel své řemeslné služby a služby svých apoštolů. Za své služby ale nebral nějakou mzdu. Ale jen dostal to, co mu lidé dali. Jídlo a pohoštění. Nevydělával a žil chudě jako poutník. To co hlásal, to také ukazoval svým životem. Když by dobro šířili všichni lidé, tak by muselo být na Zemi dobře. Přitom ale jako by si říkal, že majetek kazí lidi. Kdo se takhle dokáže uskrovnit, nemůže být špatný. Jeho náboženství tedy bylo hlavně náboženstvím chudých. Ti si mohli říkat: Když nejsme bohatí, tak aspoň budeme dobří a čeká nás království nebeské. Samotný majetek a dobrá životní úroveň ale nevylučuje dobrou duši. Přesto Ježíš Kristus řekl: „Snáze projde velbloud uchem jehly, nežli boháč branami království nebeského“. Zkrátka tlačil na to, aby člověk byl schopen vzdát se bohatství, protože lidé, dobro a láska jsou důležitější. To, že může vedle sebe být bohatství, majetek, láska k lidem a dobro, neboli podmínky pro vstup do království nebeského, to nikoho nenapadlo. Vždy ale šlo o to, aby peníze neoraly lidmi. Místo toho lidé aplikovali různé paskvily. Například v Číně za kulturní revoluce prý plácl velký Mao: „Rolníkovi musí denně stačit hrst rýže. Jinak by zburžoazněl“. Pak to sice Mao dementoval, ale i to tu bylo. A ježíš tlačil na boháče, kterým se líbilo jeho učení: „Rozdejte svůj majetek a pole a pojďte s námi hlásat lásku“. Znamenalo to ale žít jak chudáci. Jinými slovy to znamenalo: Vzdej se svého kapitálu na podnikání a obživu a žij jak žebrák. Jenže aniž si to Ježíš uvědomoval, i on měl svůj kapitál, kterým se živil. Bylo to jeho učení. Kdyby se on vzdal svého kapitálu-učení, spíš ho jen nehlásal, neměl by co nabídnout  lidem. Byl by jak žebrák, který je schopen práce. To by u lidí dopadl. Jak boháč, tak Ježíš neviděli sílu a možnosti kapitálu toho druhého. Nejlepším řešením by bylo sloučit oba kapitály. Jak bohatství, tak Ježíšovo učení, které by zaručovalo, že se s lidmi nebude orat penězi. Jenže, kdo by podle Ježíše neprošel zkouškou chudoby, neprojde do království nebeského. Nebo, že by ano? Ježíš jen tlačil na to, aby peníze neoraly lidmi.

                                                                                                                                   61,08/4

 

 

            Jenže lidmi mává a orá ještě zlo. Nejen chamtivost, ale i závist, nepřejícnost a zloba. Jak by ho takoví asi napadli slovy? Jen blbne lidem hlavy, aby ho živili. Jenže tihle udělali něco horšího. Oni ho ukřižovali.

 

Petr Novotný jednou ve svém vystoupení vyprávěl jednu fiktivní příhodu Krista. Možná tuto příhodu získal s časoprostorového kontinua interakcí mozku a časoprostorem od Džordže z budoucna. Možná i něco o Džordžovi plácl. Chtělo by to dohledat. 

 

A tady je ta fiktivní příhoda  Krista:

            Ježíš nesl svůj kříž a byl veden na kopec Golgotu. Uviděl se se svým známým. Známý byl bohatý, dobře živený, luxusně oblečený. Volal na Ježíše. „Ahoj Ježíši. Jak se máš?“ Ježíš odpověděl: „Já se mám výborně. Právě kráčím do svého království nebeského. Tam se budu mít výborně. Už se na to těším. A co ty?“ Já se mám velice špatně. Já kráčím do pekelného zatracení. Vždyť ty sám si říkal, že snáze projde velbloud uchem jehly, nežli boháč branami království nebeského.“ Ježíš říká: „To nám upekli ty boží a lidské zákony. Ony platí oboje. Za to může závist a nepřejícnost. Mě záviděli království nebeské, tak mě ukřižují.  A tobě závidí, že jsi bohatý, tak ti přisoudili pekelné zatracení.“ „No co nám zbývá?“ „Musíme bojovat. Sami se sebou i s druhými. Ale vysvětlováním. Aby bylo bohatství a království nebeské pro všechny.

 

            Jenže zlo, násilí a válka může přinášet více životních zdrojů, lepší životní úroveň. Tedy pro ty co vyhrají. A čím větší a mocnější celek, tím lépe. Z toho vyplývá strategie. Nahrabat co nejvíc majetku, mít co největší kapitál, získat co nejvíc území, nebo aspoň mít na něj co největší vliv. Je na tom založena hra monopoly. A to se snaží dělat všichni. Všichni se navzájem mlátí. Buď ekonomicky, potom dokonce politicky. A dost často přišla ke slovu válka. To jsou zatím dějiny lidstva.

            Ona ale existuje spolupráce a vzájemně výhodný obchod. Mělo by se to vymyslet tak, aby to bylo výhodnější, než válčit. Kdyby tu bylo ještě spravedlivé dělení z činnosti, tak pak bude všechno úplně v pořádku. Potom může rozum vyhrát nad zlem, válkou a ďáblem. Bude to zkrátka výhodnější.  

 

            Proč byl ukřižován Ježíš:

V Bibli se píše: Lid volal před místodržícím Pilátem ukřižovat. Pilát tvrdil, že se ničím neprovinil. Vládl židům, tak ať si rozhodnou sami židé. Dal Ježíši ještě jednu šanci. Lid měl rozhodnout komu dát milost, jestli vrahovi Barabášovi, nebo Ježíši zvaném mesiáš. Lid dal milost vrahovi Barabášovi. Před tím za Kristem šly celé davy. Teď ale lidem manipulovali velekněží a židovská rada. Ti zosnovali Kristovo ukřižování. Přitom se schovávali za lid. Jak ten lid ovlivňovali, ovládali  a jak s ním orali je otázka. Ježíš ohrožoval jejich moc a vliv na lidi. A to jsou peníze. Ježíšovy nevinné řeči o láce a božím království byly pro ně ohrožující, a to stačilo. Proto tvrdě a záludně zasáhli pomocí ovládaného lidu. Tak nebezpečné je pro kazatele hlásat myšlenky o lásce k bližnímu  a království nebeském. Je to přece velká páka na lidi. To pochopili až později Římané, a začali tuto páku a křesťanství využívat pro sebe. Takovéto myšlenky jsou zkrátka pro hlasatele nebezpečné. Jakmile se to začne týkat vlivu na lidi a z toho vyplývající vliv na peníze, je to nebezpečné, ohrožuje to politiku a ekonomiku těch vládnoucích. Ti pak tvrdě a záludně zasahují. Nic lepšího než zlo nevymysleli. Rozum by přece mohl hledat řešení pomocí dobra. Jenže zlo je zažité.

            Podobně dopadli i jiní: Jan Hus, Martin Luther King, Gandi. V historii je jich víc. Třeba Jan Hus. Začal kázat o zkorumpované církvi a o odpustcích. Prý kdyby Ďábel zaplatil, je mu odpuštěno a je v nebi. Hus ale svým kázáním sáhl církvi na peníze. To si dal. Pravda, nepravda, byl upálen. Nebo Martin Luther King. Jen chtěl rovnoprávnost pro všechny. I v platech i v zacházení s lidmi. Sáhl tím kapitalistům na levnou pracovní sílu. To si dal. Byl zastřelen. Nějaká krásná myšlenka o právech a lásce, a ono se tím někomu sáhlo na jeho poctivě nahrabávané peníze. Pak tedy někteří tvrdě zasáhli. Luthera zastřelili. Tohle dělají vládnoucí, neboli manažeři davů. Záludně a skrytě používají zlo.

                                                                                                                                              61,08/5

 

 

A na venek se dělají svatými. Gandi zase prosazoval nenásilný odpor proti anglickým kolonizátorům v Indii. Byl mírumilovný. Chtěl jen sebeurčení indického lidu. Byl pak vedoucí představitel. Přitom jeho autorita měla na lidi vliv. To se nelíbilo jeho nepřátelům. A nepřátel bylo také plno. Gandi tedy zemřel při atentátu. Velcí lidé bývají ohroženi na životě, pro jejich pravdivé myšlenky. Někdy to není jen chamtivost a peníze, ale je to zlo a nenávist obecně. Stačí jen různost názorů, vzhledu, či jazyka či náboženství..

            Píšeme ale i o ekonomice. To je hlavně honba za větším ziskem. Co nejvíc nahrabat. Lidi jsou většinou vedlejší. A aby se lidem pomáhalo, to jen těžko.

Pomáhat se dá tak, že hladovému dáte rybu. Druhý způsob pomoci, je ten, že mu dáte udici. Ať si naloví podle potřeby. A jak bude pomáhat kapitalista? Ryby bude prodávat, aby na pomoci vydělal. A udici, přelomí, aby likvidoval konkurenci. Kdyby se někdo ozval, tak ten kapitalista půjde do války, aby si ochránil trhy. Přitom tou válkou zničí celou zemi. Na tu válku sežene lidi, které platí. A ještě se snaží na tom vydělat. Takhle si průmyslník Krup, vyrábějící zbraně, platil Hitlera. Nebo Němci platili Lenina a podporovali bolševiky, aby občanskou válkou rozvrátili a oslabili Rusko. A pak by ho Němci snáze dobyli. Byli to takové politické šachy. Lenin byl ale lepší šachista. Hrál jak s idejemi revoluce, tak také používal zlo a úplně všechno. I manypulování s davy. Do vozu vezoucí ideje revoluce zapřáhl i zlo a lež. Ideje používal jako páku na davy a říkal tomu demokracie. A jak je to s demokracií? Demokracie je jedna ze zbraní, kterou se získává moc a vliv. Někdo ji využívá, jiný zneužívá a používá ji jako hrací kostku, která se dá ovlivňovat. Že to tak bylo odjakživa se píše už v Bibli. Bible popisuje, jak zmanipulovaný dav dal ukřižovat Krista. Takhle se ovlivňuje demokracie.

            Nebo za francouzské revoluce jeden záškodník  obcházel s vojáky členy lidového shromáždění. Použil strach. A shromáždění pak odsouhlasilo ve strachu postupnou popravu svých vůdců revoluce. A revoluce bez vůdců je jako drak bez hlavy. Byl tu výraz revoluce požírá svoje děti. To se to ovlivňovalo.

            Další případ, jak se dá všechno ovlivnit, je z doby, kdy Stalin nastupoval k moci. Po smrti Lenina byl sjezd strany, kde Stalin četl stranickou závěť Lenina. Lenin kritizoval Stalina a navrhoval jako vůdce Trockého. Stalin ale zařídil, že Trocký byl na cestách. Sám provedl sebekritiku a prohlásil, že je si vědom svých nedostatků a proto odstupuje. Ono to ale bylo dopředu připravené divadlo. V sále už byli dopředu připraveni Stalinovi lidé. Ti začali volat. Staline neodstupuj . Ty jsi přesto nejlepší. Buď náš vůdce. Začalo se skandovat my chceme Stalina. A Stalin byl ve funkci.  Trocký utřel. A jako všichni ostatní schopní byl zlikvidován. Zemřel ranou horolezeckého cepínu do hlavy. 

            Demokracie se dobře ovlivňovala neinformovaností a slepotou lidí. A kdo něco věděl, měl strach. Po sametové revoluci bylo v módě kritizovat komunisty a vyjadřovat se k nim negativně. Kdyby ale měli tito kritikové po pravdě říci, jestli chodili k volbám a jestli volili komunisty, možná by ubylo populistických kritiků. Řeklo by se jim, vždyť jsi je volil. Po boji každý generál. Účast na volbách byla téměř stoprocentní. A zvolení bylo tak 98 procentní. No co k tomu dodat. Úřadoval strach, že za názor budou postihy na penězích a společenském uplatnění a postavení. To se to ovlivňovala demokracie. A komunisté říkali: Jsme demokratické zřízení. Většina nás volí.

            Osvědčeným způsobem, jak využívat  demokracii, je pomocí řečnického umění, řečnickými obraty a sliby do budoucna. A pak mnohdy skutek utek. Například než se Hitler dostal k moci, také říkal, že nechce válku. A jak to dopadlo? Nebo než se komunisté  u nás dostali  k moci, také tvrdili, že budou podporovat drobné podnikání a živnostníky. A jak pak s nimi zatočili? To se to využívalo demokracie. Tak to vypadá, když volí zblblá neinformovaná  většina a menšina, která do toho vidí a má pravdu. A i dnes se argumentuje v televizi: „Většina lidí to vidí takhle.“

             Jiným způsobem, jak využívat demokracie, je řečnickým uměním a myšlenkou. V tomhle byl kádr Lenin. Bolševici byli také zvoleni  demokratickou většinou.

                                                                                                                                           61,08/6

 

Získal je myšlenkou sociální  rovnosti dosažené diktaturou proletariátu. Znělo to, jako že si lidé budou vládnout sami. A ona to byla diktatura jedné strany jako vojska a jejího velitele. Diktatura  ale popírá svobodu. Je pak jasné, že z toho byla občanská válka v Rusku. Rudí bojovali za sociální rovnost a bílí za svobodu, v které se skrývala svoboda okrádat lidi pomocí ekonomiky. To by mě zajímalo, za co by tehdy v Rusku bojovali členové současné moderní levice.

            Lenin dokázal využít úplně všechno. Pravdy o okrádání pomocí ekonomiky. Lži o demokracii. Smyslu pro dobro a idealismu sociální rovnosti. (celá teorie). I temné stránky lidí při vraždění  protivníků, (třeba vraždění popů). Dobra i zla. Dobrých lidí i zlých. Přitom všechno rozsekl svými jednoduchými hesly: „Kdo nejde s námi jde proti nám“. Byl velice operativní. Viz hesla: „Všechnu moc sovětům“ a později „Žádnou moc sovětům“. Takzvaný přímý tah na bránu = získat moc. (I podrazy a vražděním.) Jak ve třídní válce = všechno je dovolené, v zájmu vyšších ideálů.

            A proč byl Lenin takový? Jako kluk se dělil s dělnickými kluky o chleba. Když mu ale car zabil staršího bratra, řekl si: „Takhle to chodí. Kdo není tvrdý, nepochodí. Musím přitvrdit“. Vždyť v Rusku za Lenina byl feudalismus – středověk – car. A za středověku je zabíjení běžná věc.

            Dokázal velice dobře analyzovat a toho hned využívat. Díky tomu psal politickou kuchařku a podle ní hned vařil. Když něco připálil, dokázal to hned analyzovat a pohotově otočil kormidlem. Aby realizoval svoje cíle, mobilizoval z politické strany svou armádu myšlenkami, za které byli lidé ochotni bojovat. Socialistický blok se pak rozpadl, protože už nebyly další myšlenky a ještě neschopné vedení. Kdyby Lenin žil dnes, analýzou by vznikly další myšlenky, kormidlo vedení by otočil správným směrem, i kdyby měl popřít i to, co říkal před tím. Pak by tento blok určitě obstojně konkuroval západu. Ve straně byli bojovníci se špinavýma rukama od krve. Lenin by určitě dokázal stranu bojovníků zase transformovat na stanu dobrých hospodářů a budovatelů. Tudy mohla vést cesta, po které mohl jít dnes Lenin. Nic takového se nestalo, vedení mělo jen staré myšlenky a dogmata a život byl jinde. Místo toho bylo tohle: Politický zájem v lidech byl přednější než dobro a hospodářství. A nejlepší protivník = totálně zlikvidovaný protivník, i když to mohl být dobře využitý hospodář pod dohledem.

A ještě něco ze současnosti: V Rusku psalo v novinách 6 kritiků Putina. A teď jsou všichni mrtví. A proč to tak je? Myšlenka a informace jsou jak zbraň, jak páka, která hýbe davy lidí. A těch 6 kritiků si jen neopatrně pohrávalo se zbraněmi. Podobně dopadl i Ježíš Kristus, Jan Hus, Martin Luther King a další. Třeba i ten novinář s partnerkou na Slovensku. Byli zastřeleni najatým vrahem. Ale odkud vlastně fouká a kdo byl za tím nájemcem to už se neví. To jsou jen nepřímé dohady. A takhle to chodí. Je to zlo a dobro, hůl s dvěma konci, která mává lidmi a lidským systémem. Ten systém to jsou lidé, jejich obživa, z toho vyplývající ekonomika, organizace vládnoucími, jejich činnost k moci a k penězům, neboli politika, zní pak plynoucí i války a zlo na lidech. A do toho idealistické myšlenky, jak to zlepšit, s kterými přišel už Kristus. Jenže tu vždy byla ta neovladatelná hůl dobro-zlo. Myslelo se vždy jen na sebe a ne na druhé. Chce to změnit myšlení lidí, aby mysleli i na druhé. A pak používat rozum, aby všechno analyzoval a vymýšlel řešení vyhovující všem a nejen někomu. Aby to všechno byla tvořivá spolupráce pro dobro všech. Rozumem analyzovat jak se chová ta hůl dobro-zlo. A učit se ji ovládat k užitku všech a ne jen jedinců. Aby se vědělo komu (nejlépe všem) to sype do kapsy. A jakému neřádu se šlápne na kuří oko. Vždy používat rozum a spolupráci pro dobro všech. Rozumem porazit zlo a ovládat hůl dobro-zlo. Heslem je: „spolupráce a dobro pro všechny, ne jen pro někoho“.  

 

 V době psaní této kapitoly si v České republice založilo a zaregistrovalo společenství lidí organizaci: „Idealisté hnutí CZ“.  Viz Internet. Hlásí se k tradičním neměnným ideálům, za kterými lidé jdou.

                                                                                                                                 61,08/7

 

 

Jen lidé už tolik nevěří lidem, jestli ty věci neříkají jen podvodníci a skutek utek. (Jako spolek „Věci veřejné“.) Ta důvěra v lidi a politiky už tu není. Ta se musí získat. Chtít dobro pro všechny. Žádné rýpání jeden do druhého ale spolupráce. Přicházet s tvořivými myšlenkami a idejemi zlepšujícími společnost. Ten kdo s nimi půjde do spolku,  měl očekávat jen službu a práci pro společnost a nejen teplé místečko či koryto. Rozhodně by mezi sebe neměli brát nějakou škodnou, jako jsou: Nečas (ve vězení, bývalý předseda vlády bývalý člen ODS), nebo Rát (ve vězení, bývalý poslanec a bývalý člen ČSSD), nebo zkorumpovaní zastupitelé Brna střed (řeší se, zatím členové ANO). Když už se rozhoduje o firmách s miliardovými obraty, tak je to tolik peněz, že by to zkorumpovalo i svatého Petra u nebeské brány. Ti idealisté by museli být morálně pevní a těmto tlakům odolávat. A žádnou škodnou mezi sebe nebrat. Mít dvě kola. Napřed jen spolupracovník, a když se osvědčí, pak člen. Nyní jsou v politice jiné trendy. Tam si kde kdo plete úplatek s provizí. Bují korupce. Je tu tah na peníze. (Viz Babišovi miliardy, a na ty ostatní není tolik vidět.) Z toho pak plyne tah na moc. Idealisté by měli mít jiné priority. Službu pro společnost. Myslet na ostatní. Hledat řešení pro všechny. Mít na paměti dobro všech a ne jen pro někoho. Zároveň by idealisté neměli být naivní ale prozíraví. Jakmile začnou sahat po kormidlu společnosti, v tu ránu budou mít i plno nepřátel i těch skrytých. Začali by totiž rozhodovat lidé a ne něčí peníze. Byl by to úplně jiný styl vládnutí. Kdo ví jak by se to líbilo v Americe, západu, východu, i Asii. Všichni sem totiž strkají nos. Idealisté by si měli uvědomit jak ten systém funguje a že dokáže také pěkně kopnout. Stačí se podívat do historie, jak to dříve dopadlo:

            Začátkem 14. století byl templářský řád evropskou velmocí. Jeho vojenská a ekonomická síla byl větší než leckterého  suverénního státu. V „pátek třináctého“ října 1307 udělal francouzský král rozsáhlý zátah najednou, už v noci, po celé zemi. Zatčeno bylo více než 5000 rytířů. Majetek zabaven.  Byli různě obviňováni z kacířství a z mučením přiznaných jiných vin. Bylo to jak blesk s čistého nebe. Kvůli moci a majetku.

            Něco podobného byla Hitlerova „Křišťálová noc“. V roce 1938 bylo asi 30 000 židů odvlečeno příslušníky SS do koncentračních táborů, majetek zabaven a synagogy zničeny. Všichni byli moc bohatí a měli ekonomickou moc. Jinak to byl likvidační zátah jak blesk s čistého nebe. Nebude pak hrozit idealistům podobný blesk s čistého nebe, který bude jen kultivovaný současnou dobou.

            Další pohledy do historie ukazují, jak se likvidují schopní lidé ve vedení. Třeba Stalin. Když nastoupil po Leninovi k moci, byli po čase všichni další kandidáti na nástupnictví po Leninovi mrtví. Jako poslední to odnesl Trocký ranou horolezeckého cepínu do hlavy. Tak to vypadá, když se pak ke slovu dostane schopný gauner. Pak si ani zástup méně schopných revolucionářů neškrkne. Jen aby se něco podobného nestalo i u idealistů. Jen ten gauner by napřed musel být převlečený, aby ho pustili mezi sebe. Historie je poučná, ale lidstvo nepoučitelné.

Jiným příkladem je francouzská revoluce. Po té, co revoluce získala moc a mohla se začít budovat svobodná společnost, objevil se jeden skrytý záškodník. Sehnal pár ozbrojených vojáků a s nim začal obcházet členy lidového shromáždění. Pustil na ně hrůzu oni ve strachu odhlasovali postupnou popravu svých vůdců. Byl tu výraz: revoluce požírá svoje děti. A když revoluci – drakovi useknete hlavy, tak pak zbyl jen bezhlavý dav poražený vojenskou intervencí. Nestane se něco podobného i idealistům? Jen to bude kultivované dnešní dobou. Jak by asi takový destrukční zátah  proběhl v dnešní době? Lidé jsou přece pořád stejní. Pravděpodobně tu nejprve bude skrytý psychologický průzkum společenství. Hledání slabin jednotlivců. Psychologická destrukční příprava. Matení hlav. Něco jako dělostřelecká přípravná palba před útokem. Všechno maximálně rozleptat. A možná, když se najdou záludní lidé, i bleskový úder a paralyzace vedení a společenství. Demokracie použitá jako zbraň. A ona to bude záludná manipulace. Bude to taková seberealizace magorů. A ideály idealistů půjdou samozřejmě stranou. Lidi už jsou takoví. Nebo že by to u idealistů bylo jiné?

                                                                                                                                                  61,08/8

 

Možná do toho všeho budou zapleteny i bezpečnostní složky státu a tajné služby. Možná tu budou i záludné sabotáže. Třeba jako to zažívá Džordž s nervově paralyzační látkou kvůli literatuře i o telepatické špionáži. Takové podivnosti se záludně běžně dějí. Džordžovi to vyprávěl jeden bývalý vyšetřovatel na soudu. Vyšetřovali závažnou hospodářskou trestnou činnost. A najedou se jim začal rozbíjet vyšetřovatelský tým. Odrovnávali je postupně aby to nebylo nápadné. Kamarád si to uvědomil a šel sám, než se dostat do problémů.

A proč by něco mělo hrozit idealistům? Mají myšlenkovou a programovou bombu, jako páku na davy lidí, kteří by za nimi šli, aby se něco změnilo. Stačí oslovit jen milion chvilek. To jsou jen brblající lidé, kteří nemají vedení. Chce to postavit se do čela. Chvilky se sice přiklonily k opozici, ale šakali - opozice jen brblají rýpou a štěkají, ale karavana korupčních struktur a lhářů jde dál. To je slabé. Stačí říci lidem, že na rozdíl od brblání budou idealisté také něco dělat. Že budou zakladatelem velké síly, co něco změní. Jen lidé se musí přidat. Zavede pořádky, kde nebudou vládnout cizí peníze, ale lidé pro lidi. Přitom ti, co se přidají k idealistům, ať očekávají jen tvrdou odbornou práci pro společnost a ne nějaká teplá místečka, či korýtka. Přitom idealisté mezi sebou nechtějí lidi, jako Nečas. Nyní ve vězení dříve ODS. Nebo jako Rát. Nyní ve vězení, dříve ČSSD. Či jako zastupitelé Brna střed. Nyní se řeší. Zatím ANO. Či jacísi PIRÁTI zastupitelé Prahy. Tak takové ne. Ta škodná je všady. Chtít jen dělat práci pro lidi. To je pořádná páka na lidi. Takovou páku měl i Ježíš Kristus, Jan Hus, a další. A jak dopadli. Nedopadnou podobně i idealisté. Protože také mají páku na davy lidí, aby se vše změnilo k lepšímu. Kdo má ale takovou páku, tomu vždy hrozilo nebezpečí. Proto musí být schopné vedení, aby odolávalo likvidačním a korupčním tlakům. Aby vedení dokázalo vést hnutí i společnost. Nesmí to být amatéři, kteří neumí vládnout a učit se. Cílem není vzájemné bezduché neúčinné vzájemné rýpání do sebe, ale práce a spolupráce pro společnost. Jinak to bude tam, kde končí záda. Demokracie je taková, že když vládne volební korupční většina zlodějů, tak je to demokratické. Volební menšina poctivců jen utře. Takhle to chodí. A je to demokratické. Ale dobře to není. Demokracie použitá jako zbraň proti poctivcům. Chvilky a idealisté by to změnili, ale lidé se musí přidat. Na Džordžův podnět tu už byl kdysi volební podnět: „Bič na poctivost“. Vyhlašoval ho prezident Klaus. Ve sněmovně ale byla menšina. Zkusit něco dobrovolně jako volební iniciativa etické čistoty před volbami, aby to všichni viděli do poslední koruny + volební kroužkování. Jen aby na ně někdo nezpustil jsou to amatéři jak zahrátkáři.

Musí si umět vybudovat odborný schopný tým, který bude mít tah nabránu. Budovat schopné týmy a řídit je, je základní nutná dovednost politika.

            Pojďme se podívat, co se ale děje: Plánovaný vydavatel Džordžovy knihy o telepatické špionáži a telepatickém terorismu: „Magické zážitky ze Žďasu“ se stal spoluzakladatelem Hnutí idealisté CZ. Je to Saša GR. Zkoušel pro ně pracovat a vypracovával program. Nadělal si do bot hned dvakrát. Jednak, že čichl k idealistům a  pak ke kritickým novinovým článkům na ty nejvyšší. (Jestli to bude nebezpečné to ukáže až čas.) A pak si také zadělal tím, že má něco společného s Džordžvou knihou a vlastně i s Džordžem. Kdo je v blízkosti Džordže může být v nebezpečí. Záludný útok byl třeba proveden a maskován hypnotickým zapomněním na spolužáky s kterými se Džordž každoročně setkává na srazech. Vrcholem ledovce je spolužák Milan O… . Měl podobné zdravotní problémy a příznaky jako Džordž a policie u něj našla v matraci nervově paralyzující látku bez zápachu. I Saša Gr. si několikrát postěžoval na lenost, nefungování, bolest hlavy, únavu, potíže něco dělat, něco jako kognitivní deficit. Před Džordžem podotkl. Vždyť já mám to samé co ty. Nebude Saša Gr také kandidátem na invalidního důchodce na hlavu kvůli nervově paralyzující látce? To samé totiž postihlo se stejnými příznaky i Džordže kvůli jeho literatuře o telepatické špionáži, telepatickému terorismu a kvůli literárnímu rýpání do nešvarů vládního systému mocných. Zkrátka do sytému. Systém pak začal Džordže záludně likvidovat jako telepatického teroristu a nepřítele státu. Co se těm tajným honí hlavou je přímo zarážející!

 

                                                                                                                                                61,08/9

 

 

Možná ale u Saši GR to bude jen únava, málo odpočinku, horší životospráva, přepracování, málo čerstvého vzduchu, málo vitamínů a hořčíku, málo spánku. Čistě jen běžné zdůvodnění. A kde je pravda? Nejsou to třeba jen bludy schizofrenního autora? Nebo že by to byly jen konspirační teorie. Bůh suď. Jenže Saša GR není jediný. Džordžovy spolužáky jsme už jmenovali. Ale je tu ještě další člověk, který se také dost často ocitne blízko Džordže. A ejhle. Také ty samé potíže. Je to prodejce popcornu na žďárském nádraží Jiří Švanda. K tomu ještě prodává párek v rohlíku, čaj, kafe kapučíno, v létě ledovou tříšť. Džordž se u něj dost často zastaví. Něco si dá. A prohodí pár slov. Policii a tajným to už mohlo být divné, že je to skoro každý den. Kdo ví, jestli je nesledovali kvůli distribuci drog. Co také lidi nenapadne. Jirka Švanda má ale podobné příznaky a potíže jako Džordž. Pořád by spal, únava. Něco dělat, to je problém. Do všeho se musí nutit. Lenost, málem nefunkce vydávat pracovní povely mozkem a vlastně kognitivní deficit. Někdy si zabrblá: Už abych byl v důchodu. Před Džordžem jednou plácl: Tys mě snad nakazil. Není to také kandidát na invalidní důchod na hlavu, z podobných důvodů jako je to u Saši GR  a jako to postihlo Džordže? Jenže ono je to zase podobné. Může to být přepracování, únava, málo odpočinku, že by málo vitamínů, nebo už jde na Jirku stáří? Kdo ví, jak to je. Třeba to jsou jen zase bludy schizofrenního autora. Nebo zase jen konspirační teorie.

             Na závěr by Džordž řekl: Vždy se prosadí schopný gauner nad neschopným idealistou. To by jinak museli být idealisté jak středověcí templáři. Také tak svatí, také tak silní a také tak   ekonomicky schopní. Měli by také umět stavět systémy lidí a odborníků, které slouží a fungují. Jen by měli být více prozíraví. To templáři nebyli.

 

Jako vždy zbývá si odpovědět na otázky: Byla to blamáž autora? Nebo je to výplod chorobného mozku? Nebo je to realita?

 Kde je pravda?

 

 

---