Nemohu být střízlivý

nejvíc mě to táhne k zařazení do kategorie - text intelektuála, který je na mol, ale díky dlouhodobému vlivu etanolu na neurony, zbyl jeho intelekt ve střípcích.

Jakoby výkřiky geniality, ktré jsou už nespojitelné, možná až nevyužitelné.

Z názvu plyne, že tohle měl být záměr. Takže konstatuji, že se povedl. proto tip.

Mohl bys být sprostější. Pohodové dílo, bez větších ambicí

docela dobrý. ten opakující se refrén... a nadhled a zároveň poraženectví, ze kterýho si autor dělá legraci... bavilo mě to.

Zručný rukopis a využití obazu, mota se střízlivostí a zejména výtečný konec, který, ač vnímá neúprosně tenčící prostor, vzdoruje. Také metafora ...já tam ještě vylezu... se mi líbí svou zdánlivou neurčitostí, nedopovězenosti.

Strašně me tam vytaci ty dva překlepy. Ale je mi jasný, ze prostě nemuzes bejt strizlivej. Sednou jak zadek na kyblik. 

Jsem za vyřazení zejména posledního verše. Tedy i předposledního. Ten třetí od konce bych skousla. Je sympaticky sebeironizujici. Bez něj by ten konec byl dost strizlivej.