Manželem proti své vůli 27.díl

Manželem proti své vůli 27.díl

 Laja zmizela a nechala mě tady. Tohle bude prokleté místo a já zůstal uvnitř. Vedle se stín pokoušel nabrat moji identickou podobu. „Víš, že je to zbytečný?“ Vyfouknul trochu vzduchu a tváře mu zapadli. Celkově se změnil na oblak černého neštěstí. Docela jsem chápal jeho samotu, ale zůstat bych tu nechtěl. „Hej! Jak se odsud dostanu?“ Stín se nakonec zastavil. Místo toho, aby se otočil přeformoval obličej na opačnou stranu. „V mém světě nejsou dveře kudy by se dalo odejít.“ A sakra něco podobného jsem čekal. Stín mi zmizel z očí. Věděl, že nade mnou nemá žádnou moc a nedokáže mě ovlivnit. Přešel jsem zpátky přes mokřiny na začátek a zase zpátky. Za tu krátkou chvíli nad učením magie se mi podařilo zapamatovat pár jednoduchých kouzel. První bylo vyčarování světla. To mi tady bylo úplně k ničemu. Pak se mi podařilo vzpomenout na divné slovo. Vyslovit jej bylo docela složité ale na čtvrtý pokus vedle mě vyrostla prašivka. To sem si teda pomohl.  

 Začínám mít hlad a jediný co znám je jak se přiotrávit houbou zbarvenou do zelena.  Co bych dal za kus chleba a nebo večeři s Lajou. Ona to neví, ale její obličej omládne, když je semnou. Je to takový malý zázrak, který patří jen mě. Vždycky čte moje myšlenky, tak proč si nepřečte, že se moje city změnili. Postupem času se nepřátelství změnilo ve vřelé přátelství. Pošťuchujeme se od rána do večera. Občas se jeden z nás urazí a tak je to pořád dokola. Zamiloval jsem si její duši. Bylo mi jedno jak vypadala. Nakonec si mě získala její vřelost a dobrota a svatá trpělivost. Občas, ale jen zřídka jsem natvrdlej, to mi říkala moje sestra pořád.

Opět mě napadla jedna kouzelná formule a v ruce mi přistál deštník. Je to se mnou čím dál horší. Přestal jsem si hrát na čaroděje. Stejně ty pokusy nestáli za to a čím víc se o to pokouším, tím se cítím unavenější a hladovější. Stín se za celou dobu neukázal a to bylo jedině dobře. Nakonec jsem se složil na jeden balvan. V břiše mi hrál celý orchestr, ale tady nic k jídlu nebylo. Čas se šíleně vlekl, i když jsem věděl, že ve na světě ubíhá rychleji. Jak dlouho to je co Laja zmizela? Příjde si pro mě, tak jako já pro ni? Prsty jsem přejel po rtech a připomněl si jak chutnala. Mám další problém! Chci pusu a mám žízeň. „Lajo přijď brzo.“ Schoulil jsem se do klubíčka a snažil se usnout, abych nemusel řešit hlad ani žízeň a ani svoje choutky. Čím déle ležím, tím víc jsem vzhůru.

Zpoza rohu vykouknul stín zase v mojí podobě asi čekal, až se unavím. „Tady neusneš. Spíš jinde.“  Narovnám se, abych na něj viděl. „Zase to máš blbě. Neponaučitelnej.“ Aspoň někoho tady můžu štvát. Stín vypustil trochu páry. „Prdět mi tu nemusíš.“ To už místo černě zešednul a potichoučku vypouštěl zbytek. Trochu se zmenšil, ale stále tu se mnou někde byl. Pak mě napadl skvělí plán nebo spíš jeho příprava. Název zněl trochu otřepaně. Jak z Laji udělat svou manželku. Znělo to dost divně, když obřad jsme dávno měli, ale vlastně spolu nejsme. Naopak při každé příležitosti mě buď vymazala paměť nebo se v ní hrabala. Následně mě poslala domů, vykopla z hradu. No těch pokusu měla fakt hodně a o to jde. Nedám jí k tomu žádnou příležitost a budu se jí držet jako klíště.

Bod jedna udělat si na hradě spojence. Ukecat Flíčka nebude tak velký problém stačí ho podrbat za uchem a udělá co budu chtít.

Bod dva najít tajný vchod a východ do Lajiny postele teda pokoje k tomu potřebuju toho malého skřetíka s divným trikem. Asi bude znát všechny tajné cestičky po hradu. Ten brejlatej mi není k ničemu, kdyby řekla, skočil by i z okna nebo do ohně.

Bod tři nikdy, jí nenechat samotnou. Budu jí hlídat ve dne v noci. Nebo ona hlídá mě? To je fuk hlavně, že je mi na očích.

Bod čtyři bude trochu problém. Nejdřív jsem byl manželem proti své vůli já a teď je to Laja, kdo mě nechce pustit ani přes práh dveří.

Bod pět sundat jí ten blbej šátek. Na to potřebuju umět nějaký kouzlo je mi jasný, že ho začarovala a normálně nejde dolů.

Jestli tohle zvládnu, než mě promění v žábu, tak to ostatní bude hračka. Plán bych měl. Teď se ještě dostat pryč a můžu s tím začít.

„Nosím věci měním čas, nezkřivím však ani vlas.“