Ztrácí

Jak malíř chodívám hovořit s podzimem

štětec mých myšlenek nabarvím v listí

karmínem nakreslím, že my zde hoříme

blankytem že uvnitř sebe jsme čistí.

Nejvyšší barvou je ticho a mlčení

tou tebe maluji podle své paměti

poslepu srdce mé maluje toužení

pak tma nás ve stíny pomalu zasvětí.   

A větve holé jsou jak těla kreslená

na pažích hnízdí ti doteků ptáci

ucítíš na kůži polibků vřetena

a všechna jistota jak dým se ztrácí.

To asi pečou teď pasáčci v ohni hvězd  

a jedí pocitů rezavé šťovíky

a my jak oni jsme jen hlína prachu cest

to vítr na nebi rozfoukal uhlíky.