Touha po věcech, které už mám?

Různí chytří koučové a motivační řečníci a spisovatelé a jim podobní, často zmiňují, že lidé pořád v životě na něco čekají a očekávají od toho, že pak jim bude lépe. Např. až se vdají, až se rozvedou, až budou mít děti, až děti odrostou a osamostatní se, až se dostanou na tu školu, až ji vystudují, až budou více vydělávat, až budou mít lepší práci, ale třeba jen až bude lepší počasí nebo až horka poleví a začne konečně pršet. A ti chytří koučové a motivační řečníci říkají, že takhle člověk celý život jen „pročeká“. A dokonce se stává, že když dosáhne cílené mety, tak ani necítí to potěšení z toho, které očekával, že bude cítit. A také se stává, že když cíle dosáhne, jsou tu nové životní peripetie, či nedokonalosti a zase začíná doba čekání na to „až bude lépe“.

Pokud člověk v době „čekací“ ale nedokáže ocenit to, co už má, tak ani když toho něčeho dosáhne, na co čeká, nebude to schopen ocenit. Protože po tom pozitivním, co má nyní,  taky někdy dříve toužil.

Takže je to tak, že po dosažení cílové mety začínáme prahnout po dalších věcech? Asi ano.Takhle nějak jsme se jako lidi vyvinuli. Pořád chceme více. A ono to tedy asi není špatné, je to dokonce mnohdy žádoucí, abychom se dále posouvali. Ale pokud nedokážeme být vděční za to, co máme, budeme možná nešťastně pořád jen čekat, až bude lépe.

Tohle lidi asi dokážou pochopit, že to takhle nějak je. Potom se ale nabízí otázka, proč se lidé poměrně výrazně upnuli na to, až současná krize covidí skončí. Je totiž taky možné, že po dosažení oné cílené mety, tedy jejího konce, mnozí z nás můžou zažívat jiné životní peripetie, kdy si budou říkat, jak jim bylo ještě dobře na podzim roku 2020. A  jistě mnozí vědí, o čem třeba tady píšu. Životní trable jsou někdy setsakramentsky člověka prověřující.

Je to tak, že u některých jedinců nebo i skupin, až doba covidí bude končit, nebo skončí, bude jejich životní situace daleko náročnější než ta, kterou žijí momentálně.

Samozřejmě všichni věříme v lepší zítřky, a je to přirozené a žádoucí. A je také žádoucí pro to dělat maximum. Je ale také třeba asi k životu přistupovat s tím respektem, že právě tahle doba je pro někoho o moc lepší než ta co nastane. A na základě toho se zhluboka nadechnout a říct si: "Nečekám na nic, snažím se vnímat to pozitivní, co mám a snažím se zároveň, ať toho pozitivního přibude." Prostě asi je dobré si uvědomit, že i v teto době máme spousty věcí, po kterých bychom neuvěřitelně toužili, kdybychom je neměli.