Kompasnice neofytova

Ploskotřeskem za kačenou,

kdo prošel půlnoční proměnou

nad hlavou hvězdy, pod nohou mech,

v zádech lechtavý derecha dech,

ten navždy bude přelétavý,

stín jeho bude vždycky tmavý,

byť měřil by hmotnost po kilech.

Neb takové jsou rule sfér

(i když nevlastníš dekodér),

věčná po věky axioma,

ať v moři toneš či chrníš doma:

Krystaly jsoucna, též věci zvané,

lesk ztrácí, jsou-li ohmatané,

nehamtej tedy arkánami světů,

sic na zadnici skončíš v cuku letu.

Ikaros, kdyby se nedral vzhůru,

ušetřil by sobě trablů fůru. 

Vždy platno jest a bude, nahoře i dole:

v stodole's počat byl, zůstaň ve stodole!