Nejde

Dívám se do listí ve větvích stromů

zkroucené jsou, jako budou mé ruce

domovník odmyká u vchodu domů

o světlo žebrá v nás podzimní slunce.

Vejít i odejít chce se mi zároveň

stoupat zas schodištěm kruhem jak dřív

do bytu vpadnout jak ticha tvá povodeň

a být tvůj života cosi jak div.

Zapálit srdce tvé pohledem jediným

společně nad ním si dlaně jen hřát

smířit se s ránem tak rezavě šedivým

že barev objetí budem si přát.

A mlha jak anděl stále však padá

mizí vše v hlubinách i cesta má

půjdu však v paměti až kam jen sahá

najde nás v pokoji toho dne tma.