STRUČNĚ

Vzpouzím se narážím
do bloků prvoků. Nejsem
viděn ani slyšet, prý tu
někde jsem rozložen.
Umírám tu prý touhou
nějakou divokou. Zavírán
do klece jako nebezpečná
divá zvěř.

Hořím plamenem tisíce
sluncí. Právě teď hnu se
hoří les, město celé v
plamenech. Nech mně na
chvíli mně nech si odpočinout.
Zuřím svíjím se bolestí, jež
nikdo nevidí.

Odsouzen k věčnému soužení.
Na ostrově hnilobného zapomnění.
Sám na ostrově plném lidí. Ústa
zašita stehem, velmi pevným.
Stejně nevím jak ta slova používat.
Uzardělý, marnivý, na první pohled,
zcela normální. Kde je ta chyba která
stála tvůj celý život.

Je den je noc zase den a zase noc.
Koloběh projde kolem mně a zašklebí
se, temně. Řekne ještě tu jsi ten sráč,
to hovno na podnose. Tak chcípni i
zdechni je libo si vybrat i kydat lze. Jsi zdejší
kdo tě zná, kdo tě uvítá jen smrt, jdi
ji blíž. Prší matoucí rozteklé tělo tvé
na všechny, vezměte si deštník to svinstvo
za moment přestane.